In the process of transitioning over to this new and shiny website, I found a number of UWCAd videos on YouTube that I haven't seen for ages. Major nostalgia kicked in and so I thought I'd share them with you all. Some of these videos are mine, some are not, but they are all wonderful.
Read MoreItaly
Stydím se /
Ahoj, no tak vůbec nestíhám.. Pořád je co dělat, některé věci už se ale rýsují. EE mám téměř hotovou, čekám jenom na komentáře od učitelky abych ji mohl vylepšit co to dá a je to.
Takz se mi podařilo dodělat přihlášku na univerzitu, na kterou se hlásím: Macalester College (www.macalester.edu) Musel jsem napsat tři eseje a pak vzplnit stoh formulářů - mám pocit, že o mě ví více než já... Na druhou stranu se ale dozvím, jestli mne přijali nebo ne už před Vánoci a dobrá věc je, že když mě přijmou, tak rozhodně dostanu plné stipendium.. Cool eh?
Navíc, za půl hodiny jedu na týden do Říma. Jedeme tam v rámci oslav 25. výročí založení školy a budeme mít audienci s papežem, prezidentem, premiérem a ministrem zahraničních věcí Itálie. A potom taky hodně volna:) Půjdeme i zadarmo do nějakých muzeí a tak... No a potom jedeme na tři dny do Milána. Vrátím se až ve čtvrtek ráno, celý den pak mám volno, tak se budu snažit napsat na blog trochu více i z minulosti.
Jinak, už oficiálně jedu domů, přijedu v sobotu 15. prosince myslím, že o půl jedenácte ráno. Tak se těšte!!
Takz se mi podařilo dodělat přihlášku na univerzitu, na kterou se hlásím: Macalester College (www.macalester.edu) Musel jsem napsat tři eseje a pak vzplnit stoh formulářů - mám pocit, že o mě ví více než já... Na druhou stranu se ale dozvím, jestli mne přijali nebo ne už před Vánoci a dobrá věc je, že když mě přijmou, tak rozhodně dostanu plné stipendium.. Cool eh?
Navíc, za půl hodiny jedu na týden do Říma. Jedeme tam v rámci oslav 25. výročí založení školy a budeme mít audienci s papežem, prezidentem, premiérem a ministrem zahraničních věcí Itálie. A potom taky hodně volna:) Půjdeme i zadarmo do nějakých muzeí a tak... No a potom jedeme na tři dny do Milána. Vrátím se až ve čtvrtek ráno, celý den pak mám volno, tak se budu snažit napsat na blog trochu více i z minulosti.
Jinak, už oficiálně jedu domů, přijedu v sobotu 15. prosince myslím, že o půl jedenácte ráno. Tak se těšte!!
I Dolomiti /
Nebojte, česky ještě umím. Já jenom, abych vás naučil, že Dolomity jsou v italštině I Dolomiti... A jak víte, právě do Dolomit jsem jel s naší horolezeckou skupinou od 28. - 30. září.
V pátek vypadalo počasí tak všelijak, respektivo bylo hrozné. Původně jsme měli vyjet v šest hodin ráno, ale už ve čtvrtek večer jsme se dohodli, že to nemá cenu, že stejně horolezčit nebudeme. Takže jsme se sešli v pátek o půl jedenácté abychom se dozvěděli, že se pojede o půl jedné, protože v Dolomitech bylo 10 cm nového sněhu a navíc lidé, kterým patřila chata, ve které jsme bydleli, dříve nemohli.
O půl jedné jsme nakonec vyjeli, ale za stálého deště. Cestu tam řídil Rodrigo, který je druhák z Čhile a který je, stejně jako já, autorizovaný řidič dodávek ve škole. Celou cestu jsem odpočíval a poslouchal hudbu, ale i tak těch 5 hodin v dodávce neuplynulo ani trochu rychle… Někde kolem Benátek přestalo pršet a dokonce se i trochu vyjasnilo, tak jsme měli naději…
Bydleli jsme v chatě, která byla dříve železniční stanicí, dráhu ale zrušili už před několika desetiletími. Byla docela velká, celkem v ní měli postele snad pro 40 lidí, ale v docela vojenském způsobu. Na ty dvě noci to ale bylo v pohodě.
Hned po příjezdu šli všichni studenti na hodinovou procházku po okolí, zatímco učitelky (Anne Brearley a Saskia van Kampen) vařily. Výhledy z chaty byly rozhodně pěkné:
Po dobré večeři jsme se všelijak bavili a kolem půlnoci jsme šli spát, protože jsme v sobotu vstávali v sedm ráno. Po snídani jsme se dozvěděli, že nebudeme žádné technické vybavení potřebovat, protože nebudeme chodit na Via ferratě, což je horolezecká cesta s železnými lany, na které se člověk musí připevnit karabinami a ty potom přes provaz propojit se sedákem. To ale neznamená, že to nebylo dobrodružné…
Vyjeli jsme do výšky cca 2000 metrů a vydali se na cestu. Všude bylo snad po kolena nového sněhu a pro lidi, kteří sníh viděli poprvé v životě (prvák Bongani z Jižní Afriky například) to muselo být docela vzrůšo. Upřímně řečeno, připadal jsem si jako v Pánu Prstenů: Dvě věžě, když se Společenstvo prstenu snaží dostat přes to pohoří… No a myslím, že z obrázků budete mít stejný pocit:
Odpočinuli jsme si až po 4 hodinách chůze u hospody, která byla u horní stanici lanovky. Bohužel, nebyla ještě lyžařská sezóna, takže hospoda byla zavřená. Vybalili jsme si naše jídlo a i tak nám bylo dobře, když začalo trochu sněžit. Pak už jenom zbývalo sejít sjezdovku dolů a svézt se domů. Problémem bylo, že dodávky jsme měli jinde a tak musela Anne Brearley a Rodrigo stopnout auto, aby je vyvezlo nahoru a aby nás potom oni mohli vyzvednout. Šli tedy trochu napřed.
Sjezdovku jsme sešli snad za půl hodiny, ale pak jsme museli dole čekat snad ještě hodinu, protože oni žádné auto nestopli a tak museli jít v horských serpentinách asi 3 kilometry do kopce. Rozhodně jsme se ale nenudili, dělali jsme si srandu z projíždějících aut a jedno auto dokonce zastavilo a začali se s námi fotit:)
Nakonec jsme se ale dodávek dočkali a dovezli jsme se domů. Před večeří jsme si navíc zajeli do městečka, ale jenom my studenti:) Učitelé jsme zase nechali, ať vaří:)
Po večeři jsme se zase bavili a kolem půlnoci šli zase spát. V neděli jsme už měli těžší program: Via ferratu. Tentokrát jsem řídil já, ale nebylo to moc daleko. Naskytl se nám tento výhled:
Myslel jsem si, že si jenom kousek vylezeme a pak budeme někde cosik dělat, a uvažoval jsem, jestli vůbec někdo někdy byl na vrcholu té hory. Pak jsem se dozvěděl, že právě tam směřujeme… no…
Cesta měla dvě fáze. První byl, když se podíváte na fotku, výšlap podle vyschlého koryta řeky (bílé kameny na fotce) To bylo výškové převýšení přibližně 400 metrů a zvládli jsme to snad za půl hodiny, maximálně tři čtvrtě. Takže makačka… Pak jsme si nachystali výstroj a šli jsme do toho. Cesta byla dlouhá (asi 6-7 hodin) a hodně vyčerpávající. Myslím si ale, že fotky mluví za vše:
Nakonec jsme dosáhli vrcholu a zapsal jsem se do deníku, který tam byl schovaný.
Tam jsme si poprvé odpočinuli a snědli oběd. Asi po půl hodině jsme udělali vrcholové foto a šli jsme dolů, ale jinou cestou.
Zase jsme se chvilku brodili sněhem, ale pak jsme měli žůžo sestup dolů. Zase to bylo vyschlým korytem řeky, které ale bylo tvořené z části sněhem, ale hlavně malými kamínky, které se sesouvali dolů, takže člověk si připadal, jako kdyby šel dolů ze schodů, ale ty schody vždycky trochu sjeli dolů. No prostě žůžo. A ty skály po obou stranách!
To ale byla jenom polovina sešupu dolů, druhá už tak pohodlná nebyla, prostě klasický sestup dolů po velkých kamenech a nakonec v lese. No…. Když jsme nakonec došli dolů, nechtělo se mi věřit, že jsem to vůbec vylezl. Na údiv ale nebylo moc času, protože jsem řídil domů.
Když jsme dojeli do Monfalcone, tak jsme celý výlet zakončili večeří v pizzerii, kde měli výborné pizzy. Dobrý konec, ne?
Pro vaši informaci: Ta skála se jmenuje Punta fiames a začali jsme v nadmořské výšce 1 355 m. n. m. a vrchol je 2 245 m. n. m.
No a poslední foto jsou naši instruktoři, kteří nám pomáhali:
Chvilka k zamyšlení /
V jednom dokumentu, který jsme sledovali během ToK, byl uvedený docela zajímavý paradox, který vám tu popíšu.
Knihovnice ve školní knihovně musí sepsat katalog všech knih. Proto vezme jednu knihu po druhé a po dlouhých hodinách práce katalog dodělá. V knihovně je ale docela dost svazků a tak nakonec katalog samotný je docela velký a v pevné vazbě. Po dokončení práce a zavírání katalogu se však zamyslí. Neměla bych ten katalog uvést taky? Je to přece jenom kniha....
Zanedlouho se pár chytrých úředníků rozhodne, že v centrální státní knihovně by měl být katalog všech knih ve všech knihovnách země. Všichni knihovníci tedy zašlou své katalogy do centrální knihovny a starý knihovník musí sepsat centrální katalog. Bohužel, má jeden problém. Někteří knihovníci se rozhodli katalog zahrnout do seznamu knih, a někteří ne. Proto se náš knihovník rozhodne mít dva obrovské katalogy: Jeden, ve kterém jsou všechny katalogy, které zahrnují samy sebe a druhý, ve kterém jsou všechny katalogy, které samy sebe nezahrnují.
Na konci této mravenčí práce má však problém. Má do svých katalogů zahrnout samotné katalogy? A který do kterého?
No? Co byste udělali vy?
Knihovnice ve školní knihovně musí sepsat katalog všech knih. Proto vezme jednu knihu po druhé a po dlouhých hodinách práce katalog dodělá. V knihovně je ale docela dost svazků a tak nakonec katalog samotný je docela velký a v pevné vazbě. Po dokončení práce a zavírání katalogu se však zamyslí. Neměla bych ten katalog uvést taky? Je to přece jenom kniha....
Zanedlouho se pár chytrých úředníků rozhodne, že v centrální státní knihovně by měl být katalog všech knih ve všech knihovnách země. Všichni knihovníci tedy zašlou své katalogy do centrální knihovny a starý knihovník musí sepsat centrální katalog. Bohužel, má jeden problém. Někteří knihovníci se rozhodli katalog zahrnout do seznamu knih, a někteří ne. Proto se náš knihovník rozhodne mít dva obrovské katalogy: Jeden, ve kterém jsou všechny katalogy, které zahrnují samy sebe a druhý, ve kterém jsou všechny katalogy, které samy sebe nezahrnují.
Na konci této mravenčí práce má však problém. Má do svých katalogů zahrnout samotné katalogy? A který do kterého?
No? Co byste udělali vy?
Papá, pane profesore! /
A teď třešnička na dortu pro zasmání… Učitel fyziky nakonec přijel po dvoutýdenním zpoždění minulý pátek pozdě večer. O víkendu jsem ho jednou potkal v menze a tak jsem ho pozdravil a byl jsem celý zvědavý na pondělí, kdy jsme měli hodinu fyziky. Řeknu vám, byl to chaos. Učitel nevěděl nic o ničem, my jsme mu museli všechno vysvětlit a i tak to vypadalo, že to jde jedním uchem tam a druhým ven. Takže nadšení opadlo hned po začátku hodiny… To by se ještě dalo přežít, je mi jasné, že byl nový, a že se musel zorientovat a tak… Akorát jsem měl takové podezření, že neví NIC o naší škole a NIC o IB, bez čehož se tady nedá učit… Každopádně, věřil jsem ve změnu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v úterý zjistil, že pan učitel vzal do zaječích a vrátil se do Hong Kongu!!!
No to mi řekněte, co to je za profesionála. Jak si může dovolit učit na mezinárodní škole a pak si po jednom dni sbalí saky paky a papá! No prostě trapas.
Takže… Jsem bez učitela fyziky, bez EE supervizora…. Takže je to všechno, bez pardónu, v prdeli… Ale já jsem optimista… Za pár týdnů prý učitel má být. A zatím nám snad někdo pomůže… Ale úplně totálně se vidím, že jak bude všechno vyřešeno, tak začne hnusné počasí a já si budu moci ten svůj solární panel tak akorát pověsit na zeď…. Takže mám sekundární plán, a to spolehnout se na Maurizia, který mi pomáhal už dříve…
No to mi řekněte, co to je za profesionála. Jak si může dovolit učit na mezinárodní škole a pak si po jednom dni sbalí saky paky a papá! No prostě trapas.
Takže… Jsem bez učitela fyziky, bez EE supervizora…. Takže je to všechno, bez pardónu, v prdeli… Ale já jsem optimista… Za pár týdnů prý učitel má být. A zatím nám snad někdo pomůže… Ale úplně totálně se vidím, že jak bude všechno vyřešeno, tak začne hnusné počasí a já si budu moci ten svůj solární panel tak akorát pověsit na zeď…. Takže mám sekundární plán, a to spolehnout se na Maurizia, který mi pomáhal už dříve…
Hlavu vzhůru! /
Omlouvám se za svoji neaktivitu, ale prostě a jednoduše nestíhám. Je to tu fakt záhul. Pořád je tu něco, co vyžaduje pozornost. Takže co se událo od mého posledního příspěvku? Hodně… asi tak kolik se stane v Duinu za jeden týden…
Začnu tím, co stalo hned minulý pátek. Nakonec jsem nejel do Říma, ale jel jsem se sborem a pár studenty na Vino della Pace, což je oslava vinařských společností tohoto regionu – Friuli Venezia Giulia. Bylo to docela nudné, na začátku jsme zpívali dvě písničky a pak si šli sednout a začaly proslovy. Naštěstí to bylo v docela pohodlném divadle, takže jsem, přiznávám se, usnul. Vzbudilo mně ale vystoupení skupiny MaBo. BYLO TO ÚŽASNÉ! Bohužel nemám fotky, ani video, ale byli super. Celé půlhodinové představení byl plné gagů, scének a úžasných situacích vytvořených čtyřmi hráči na žesťové nástroje a jejich dirigentem. Fakt úžasné.
Po jejich vstupu si nás z nějakého důvodu pozvali na jeviště, nakonec jsme tam ale jenom stáli jako kulisa asi hodinu. Připadal jsem si jako ty babky v teleshoppingu, jak se furt smějou a jsou překvapené, když vidí nový mixér. Jako asistenty Horsta. A stejně tak jsem se tvářil i já:D Oni to sice natáčeli, ale dobře jim tak… Po hodině stání mi to bylo fakt jedno.
Po celé ceremonii jsme všichni se zašli najíst a napít, ale někteří to bohužel přehnali. A to hodně. Nebudu to popisovat, ale pár lidí bylo velmi silně opilých…. Hrozný pocit, nevím, co tu na škole dělají… Ale to se stává no.
Jinak stále řídím dodávku… Minulý týden jsme měli celkem tři jízdy a nakonec jsme se dozvěděli, že jich potřebujeme 5 s Vittoriem a pak jednu jízdu s instruktorem autoškoly z Monfalcone. Takže jsme v pondělí měli další jízdu, tentokrát ale jenom já a Rodrigo, protože Saya nepřišla. Bylo to moc fajn, protože jsem řídil asi 40 minut a jeli jsme do kopců, takže jsem si procvičil řízení v serpentinách a docela úzké cestě. To bylo fakt zajímavé. A navíc byla okolo nádherná krajina. Bohužel jsem se nemohl moc koukat – to je asi to nejhorší na řízení. Člověk se nemůže kochat. Nemluvě samozřejmně o Vesničce střediskové…
Rodrigo naopak jel po dálnici a poslední jízdu, kterou máme zítra, si to prohodíme. Musím říct, že to bylo docela dobře koncipované. První jízda byla hlavně seznamovací s dodávkou, potom tak trochu po městě, třetí jízda byla už v pořádném centru, no a pak ty kopce a dálnice. Myslím si, že jsme docela slušně připraveni na normální život s dodávkou:) Teď jenom uvidím, jak to dopadne s tím instruktorem, protože ten rozhodne. Snad to ale bude v pohodě, chci to mít totiž za sebou. Zajímavou věcí je, že měsíc po skončení kursu nemůžeme jet do Terstu. Můžeme kamkoliv jinde, ale ne tam… Že by to bylo v Terstu extrémně obtížné, to si nemyslím, ale to už není na mně, abych rozhodl.
Chodím jako zběsilý na mítinky o univerzitách. Můj první letošní rozhovor byl s Macalesterem, což je škola, na kterou bych strašně chtěl, a na kterou se asi přihlásím první. Vypadá fakt ideálně. Je v Minneapolis, což je obrovské město státu Minnesota. No prostě supr univerzita. Pohovor byl hodně dobrý, tak jsem docela nadšený. Akorát jsem ještě napsal Dominice, která tam už studuje, email o tom, jaké to je. No, a jestli mi neřekne, že je to nejhorší univerzita na světě, tak se tam asi přihlásím.
Dneska jsem ale měl úplně úžasný pohovor s Albertson College, což je malinká univerzita v Idaho, která je ale strašně sympatická. Je tam jenom 850 studentů, ale je docela bohatá. A hlavně ten pohovor byl excelentní. Takže zatím to vypadá tak, že to bude moje “Safety choice“ = univerzita, na kterou předpokládám, že mně vezmou bez problémů.
Abych se ale na nějakou univerzitu vůbec dostal, tak musím uspět v SAT testech, které mám v sobotu 6. Října. Naštěstí většina univerzit z nich není celá vzrušená, ale dělat se musí. A hlavně stojí přes 1500 Kč. Co se dá dělat. Doufám, že se mi podaří najít čas na studování. Víkend před těmi testy je Dlouhý víkend = v pátek je volno. Ten jsem plánoval zasvětit studiu, ale budu muset jet s Climbing (horolezectví, což je moje nová aktivita) do Dolomit. Takže se budu učit postupně a tak všelijak. Prý je ten výlet ale dycky to nej. Co jinak říkáte na to, že budu mít horolezectví? Docela změna po vyhlídkovém Sailingu, co? No, snad to přežiju…
Začnu tím, co stalo hned minulý pátek. Nakonec jsem nejel do Říma, ale jel jsem se sborem a pár studenty na Vino della Pace, což je oslava vinařských společností tohoto regionu – Friuli Venezia Giulia. Bylo to docela nudné, na začátku jsme zpívali dvě písničky a pak si šli sednout a začaly proslovy. Naštěstí to bylo v docela pohodlném divadle, takže jsem, přiznávám se, usnul. Vzbudilo mně ale vystoupení skupiny MaBo. BYLO TO ÚŽASNÉ! Bohužel nemám fotky, ani video, ale byli super. Celé půlhodinové představení byl plné gagů, scének a úžasných situacích vytvořených čtyřmi hráči na žesťové nástroje a jejich dirigentem. Fakt úžasné.
Po jejich vstupu si nás z nějakého důvodu pozvali na jeviště, nakonec jsme tam ale jenom stáli jako kulisa asi hodinu. Připadal jsem si jako ty babky v teleshoppingu, jak se furt smějou a jsou překvapené, když vidí nový mixér. Jako asistenty Horsta. A stejně tak jsem se tvářil i já:D Oni to sice natáčeli, ale dobře jim tak… Po hodině stání mi to bylo fakt jedno.
Po celé ceremonii jsme všichni se zašli najíst a napít, ale někteří to bohužel přehnali. A to hodně. Nebudu to popisovat, ale pár lidí bylo velmi silně opilých…. Hrozný pocit, nevím, co tu na škole dělají… Ale to se stává no.
Jinak stále řídím dodávku… Minulý týden jsme měli celkem tři jízdy a nakonec jsme se dozvěděli, že jich potřebujeme 5 s Vittoriem a pak jednu jízdu s instruktorem autoškoly z Monfalcone. Takže jsme v pondělí měli další jízdu, tentokrát ale jenom já a Rodrigo, protože Saya nepřišla. Bylo to moc fajn, protože jsem řídil asi 40 minut a jeli jsme do kopců, takže jsem si procvičil řízení v serpentinách a docela úzké cestě. To bylo fakt zajímavé. A navíc byla okolo nádherná krajina. Bohužel jsem se nemohl moc koukat – to je asi to nejhorší na řízení. Člověk se nemůže kochat. Nemluvě samozřejmně o Vesničce střediskové…
Rodrigo naopak jel po dálnici a poslední jízdu, kterou máme zítra, si to prohodíme. Musím říct, že to bylo docela dobře koncipované. První jízda byla hlavně seznamovací s dodávkou, potom tak trochu po městě, třetí jízda byla už v pořádném centru, no a pak ty kopce a dálnice. Myslím si, že jsme docela slušně připraveni na normální život s dodávkou:) Teď jenom uvidím, jak to dopadne s tím instruktorem, protože ten rozhodne. Snad to ale bude v pohodě, chci to mít totiž za sebou. Zajímavou věcí je, že měsíc po skončení kursu nemůžeme jet do Terstu. Můžeme kamkoliv jinde, ale ne tam… Že by to bylo v Terstu extrémně obtížné, to si nemyslím, ale to už není na mně, abych rozhodl.
Chodím jako zběsilý na mítinky o univerzitách. Můj první letošní rozhovor byl s Macalesterem, což je škola, na kterou bych strašně chtěl, a na kterou se asi přihlásím první. Vypadá fakt ideálně. Je v Minneapolis, což je obrovské město státu Minnesota. No prostě supr univerzita. Pohovor byl hodně dobrý, tak jsem docela nadšený. Akorát jsem ještě napsal Dominice, která tam už studuje, email o tom, jaké to je. No, a jestli mi neřekne, že je to nejhorší univerzita na světě, tak se tam asi přihlásím.
Dneska jsem ale měl úplně úžasný pohovor s Albertson College, což je malinká univerzita v Idaho, která je ale strašně sympatická. Je tam jenom 850 studentů, ale je docela bohatá. A hlavně ten pohovor byl excelentní. Takže zatím to vypadá tak, že to bude moje “Safety choice“ = univerzita, na kterou předpokládám, že mně vezmou bez problémů.
Abych se ale na nějakou univerzitu vůbec dostal, tak musím uspět v SAT testech, které mám v sobotu 6. Října. Naštěstí většina univerzit z nich není celá vzrušená, ale dělat se musí. A hlavně stojí přes 1500 Kč. Co se dá dělat. Doufám, že se mi podaří najít čas na studování. Víkend před těmi testy je Dlouhý víkend = v pátek je volno. Ten jsem plánoval zasvětit studiu, ale budu muset jet s Climbing (horolezectví, což je moje nová aktivita) do Dolomit. Takže se budu učit postupně a tak všelijak. Prý je ten výlet ale dycky to nej. Co jinak říkáte na to, že budu mít horolezectví? Docela změna po vyhlídkovém Sailingu, co? No, snad to přežiju…
Honza řidičem /
O naší show pro prváky zatím psát nebudu, protože nemám žádné fotky ani video, takže musíte počkat:) Akorát vám prozradím, že jak moje dva skeče, tak celá show se podařily!
A co se jinak děje? No v pondělí začala škola. První hodinu jsem měl ekonomii s tou novou učitelkou a bylo to docela v pohodě. Akorát jsem zjistil, že jsem toho docela hodně zapomněl a budu se na to muset pořádně podívat:) Ale tak to je asi klasika. Zatím jsme jenom opakovali a tak, takže zatím o nové učitelce nemůžu moc povídat, uvidíme, jak to bude, až nás bude učit něco nového.
Jinak jsem začal s hodinami řízení dodávky. Jsme celkem tři – Já, Rodrigo a Saya. Naším instruktorem je Vittorio, což je nový člen našich “školníků“. Všichni ostatní se mu smáli a dávali mu pomalu i poslední pomazání, když s námi jel:D Šmejdi. Každopádně je strašně příjemný, mladý a má černý pásek v karate normálně:) Takže jak nám něco nejde, tak má takové tiky… Ne, dělám si srandu….
Poprvé jsme jeli v pondělí a Vittorio nás odvezl do Monfalcone, kde jsme jezdili v průmyslové části, kde jsou jenom staré dodávky a kamiony, takže docela bezpečno. Musím říct, že se to docela hodilo, protože je to přece jenom docela změna. Dodávka není zas o tolik delší, než třeba kombík, ale rozhodně je o hodně širší, takže proplétání uličkami města je docela zážitek. První den jsme jezdili jenom tam, což bylo docela v pohodě – rozhodně se to hodilo.
Mě se jelo v pohodě, parkrát mi to zdechlo, ale to je v pohodě. Hodně jsme parkovali, což se hodí strašně moc. Potom jela Saya, která měla trochu problémy, protože řidičák dělala v 16. letech a to bylo naposled, co řídila auto s manuálem. Od té doby řídila vždycky jenom automatiku, tak si na to musela zvykat. Nakonec se ale docela rozjela, tak jí to snad půjde dobře.
Podruhé jsme jeli v úterý a to jsem už řídil i ve městě. To už byla sranda, jezdil jsem všelijakými uličkami a parkoval na šílených místech. Vittorio si taky myslel, že mě nachytá na rozjíždění do kopce, ale to podcenil české autoškoly, zvládl jsem to bez problému:) Takže díky Jani!
Ve čtvrtek máme další jízdu, pevně doufám, že už bude poslední, chtěl bych to mít za sebou. Uvidíme…
Jinak do školy samozřejmě chodím:) Měl jsem i hodinu matematiky s novou třídou na lehčí úrovni a šlo to docela poznat. Navíc jsme dělali aritmetické posloupnosti, které mě poté, co mi je vysvětlila paní profesorka Vlčková (taky zdravím!!) taky nezvednou ze židle. Takže z tohoto hlediska je škola celkem v pohodě.
Co se týče té mojí Extended Essay o solárních panelech… Zítra udělám hokus pokus a uvidím, jak to půjde, ale jinak jsem formálně dostal prodloužení termínů, protože tu teď nemám učitele fyziky – přijíždí až v pátek. Rozhodně toho ale nehodlám zneužít a budu se snažit napsat co nejvíce o tom, o čem jde. Už mám více než polovinu eseje za sebou, tak snad ta další polovina přijde brzo…
A co se jinak děje? No v pondělí začala škola. První hodinu jsem měl ekonomii s tou novou učitelkou a bylo to docela v pohodě. Akorát jsem zjistil, že jsem toho docela hodně zapomněl a budu se na to muset pořádně podívat:) Ale tak to je asi klasika. Zatím jsme jenom opakovali a tak, takže zatím o nové učitelce nemůžu moc povídat, uvidíme, jak to bude, až nás bude učit něco nového.
Jinak jsem začal s hodinami řízení dodávky. Jsme celkem tři – Já, Rodrigo a Saya. Naším instruktorem je Vittorio, což je nový člen našich “školníků“. Všichni ostatní se mu smáli a dávali mu pomalu i poslední pomazání, když s námi jel:D Šmejdi. Každopádně je strašně příjemný, mladý a má černý pásek v karate normálně:) Takže jak nám něco nejde, tak má takové tiky… Ne, dělám si srandu….
Poprvé jsme jeli v pondělí a Vittorio nás odvezl do Monfalcone, kde jsme jezdili v průmyslové části, kde jsou jenom staré dodávky a kamiony, takže docela bezpečno. Musím říct, že se to docela hodilo, protože je to přece jenom docela změna. Dodávka není zas o tolik delší, než třeba kombík, ale rozhodně je o hodně širší, takže proplétání uličkami města je docela zážitek. První den jsme jezdili jenom tam, což bylo docela v pohodě – rozhodně se to hodilo.
Mě se jelo v pohodě, parkrát mi to zdechlo, ale to je v pohodě. Hodně jsme parkovali, což se hodí strašně moc. Potom jela Saya, která měla trochu problémy, protože řidičák dělala v 16. letech a to bylo naposled, co řídila auto s manuálem. Od té doby řídila vždycky jenom automatiku, tak si na to musela zvykat. Nakonec se ale docela rozjela, tak jí to snad půjde dobře.
Podruhé jsme jeli v úterý a to jsem už řídil i ve městě. To už byla sranda, jezdil jsem všelijakými uličkami a parkoval na šílených místech. Vittorio si taky myslel, že mě nachytá na rozjíždění do kopce, ale to podcenil české autoškoly, zvládl jsem to bez problému:) Takže díky Jani!
Ve čtvrtek máme další jízdu, pevně doufám, že už bude poslední, chtěl bych to mít za sebou. Uvidíme…
Jinak do školy samozřejmě chodím:) Měl jsem i hodinu matematiky s novou třídou na lehčí úrovni a šlo to docela poznat. Navíc jsme dělali aritmetické posloupnosti, které mě poté, co mi je vysvětlila paní profesorka Vlčková (taky zdravím!!) taky nezvednou ze židle. Takže z tohoto hlediska je škola celkem v pohodě.
Co se týče té mojí Extended Essay o solárních panelech… Zítra udělám hokus pokus a uvidím, jak to půjde, ale jinak jsem formálně dostal prodloužení termínů, protože tu teď nemám učitele fyziky – přijíždí až v pátek. Rozhodně toho ale nehodlám zneužít a budu se snažit napsat co nejvíce o tom, o čem jde. Už mám více než polovinu eseje za sebou, tak snad ta další polovina přijde brzo…
Klid před bouří /
Ve čtvrtek jsem si pořádně pospal, protože jsem dopoledne nic neměl:) Odpoledne jsme měli prakticky jenom dva mítinky a to jeden o social service, ve kterém jsme se prakticky jenom dozvěděli, že v pátek budou mít prváci dlouhý úvod do social service, kterého se máme zúčastnit i my. Já jsem se přihlásil na pátek odpoledne, abych představil můj social service – navštěvování domova důchodců. No a druhý mítink byl o našich nápadech a iniciativách na kterém jsem prezentoval ty moje taneční, což se setkalo s obrovským úspěchem. Taky jsem připravil dvě videa – tango od Tomáše a Klárky a cha-chu od Peti a Anetky a moc se jim to líbilo. Myslím si, že to byla ta nejlepší reklama, jakou jsem mohl vymyslet. V neděli po obědě máme první hodinu, tak jsem zvědavý, kolik lidí se tam objeví.
V pátek jsem musel vstávat kolem devíti, protože potom jsem měl zkoušku na scénku, na kterou se připravuju – bude během show pro prváky, která bude v sobotu. Nic vám o tom neřeknu, bude to překvapení. Každopádně to vypadá dost zajímavě. Když se mi to bude líbit na show, tak vám o tom napíšu.
Odpoledne jsem si docela uklidil v pokoji a hlavně jsem zničil všechny krabice, které jsme já a Shashank použili při uskladnění věcí během prázdnin. Byla jich plná chodba a všechny jsem šikovně recykloval. Trvalo to ale asi půl hodiny – rozebrat, vzít, odnést… Ale je to za mnou a hlavně už Rimma (residence tutorka) nebude nadávat, ať je uklidíme. Taky jsem dal dohromady solární panel. Bohužel je tu ale špatné počasí, takže žádné pokusy se ještě nekonají. Zatím asi budu psát o tom, jak sbírám data, ale už fakt potřebuju nějaké pokusy, jinak nemám o čem psát… Snad se počasí zlepší!
Večer jsme měli večeři v Pizzerii - celá škola. Bylo nás tam rozhodně přes 200 lidí a já jsem seděl s Alvarem (ano, můj druhák, který by tu už teoreticky neměl být, ale studuje na konzervatoři v Trieste a proto nás bude docela často navštěvovat), Annou, Mallikou, Shashankem a Larou a Michele (ti, co nás učili salsu). Byla docela dobrá zábava, všichni byli v pohodě. Pizza přišla asi v deset večer, což je docela pozdě a všichni jsme byli hladoví a tak jsme ji snědli celou. A to i holky:) Nebyli jsme na tom ale zas tak špatně, protože někteří dostali pizzu až v jedenáct. Ono to asi není jednoduché udělat najednou 200 pizz. Ale zase mají obrovskou cihlovou pec a s normálním ohněm! Takže se fakt vyplatí čekat, protože ty pizzy jsou úžasné! A navíc je platila škola místo normální večeře, takže paráda.
Po pizze jsem na chvíli šel do Palazzine, kde mělá být nějaká pařba, ale nebylo tam moc lidí a muzika byla hrozná, tak jsem se tam moc dlouho nezdržel:)
A největší zpráva dne! Dneska za mnou přišla Eva Kailbauer – moje bývalá učitelka matematiky – a řekla mi, že příští víkend se pojede na závod v orientačním běhu do Říma a samozřejmě jsem na to kývnul! Vypadá to, že to asi nebude přímo v Římě, ale někde blízko, ale to nevadí, aspoň si odpočinu poté, co budu muset odevzdat první draft EE a uvidím nová místa:) Ještě o tom ale moc nevím, napíšu, hned jak se dozvím víc:)
Honza horolezcem /
Takže co se dneska stalo... Pokračovali mítinky o předmětech, pro mně to byla Angličtina, Italština a fyzika, všechno to bylo docela v pohodě, žádné obrovské novinky. Hlavně jsem ale konečně měl příležitost se domluvit s Richardem, kdy se sejdem a vyřešíme tu moji EE. Můj nový učitel fyziky tu totiž ještě není, což je docela blbé, ale co nadělám. Má problémy s vízem. Ale s tím nic nenadělám. Více naštvaný asi bude Richard, protože tady na ten týden přijel, mimo jiné, proto, aby ho tady do všeho uvedl. A nakonec to vypadá, že se tady minou. Aspoň teda bude mít pěkné prázdniny no…
Nejlepší ale bylo odpoledne, protože jsem jel na to horolezectví. Začali jsme ve dvě hodiny takovou krátkou prezentací a horolezectví obecně, nic hodně konkrétního, ale byli tam dva zástupci CAI XXX. Settembre, což je horolezecká organizace, se kterou škola spolupracuje. Vypadali moc příjemně a tak jsme všichni v klidu nasedli do dodávek a jelo se.
Loni se Taster session dělala přímo na skalách v Duino nad mořem, letos se ale jelo na skálu nedaleko Duina. Nevypadala extrémně, ale přece jenom byla docela kolmá. Vysoká asi 30 metrů, možná o trochu víc. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin a postupně se drali nahoru. Já byl ve skupině s Richardem a Saskií a dalšími prváky. Když tak nad tím tak přemýšlím, tak jsem tam vlastně byl jediný druhák. Všichni ale byli moc šikovní, tak jsem je tak sledoval a nakonec došla řada i na mně.
První mně pořádně celého zabezpečili, ale uzly jsem si dělal sám, takže risk tam asi pořád byl… Nakonec jsem to zvládl docela rychle, měl jsem ale víc problémů než ostatní, protože jsem vysoký a muselo se tam jít takovou jakoby úzkou cestou vzhůru, což pro mě bylo zajímavé. No ale nakonec jsem to zvládl. Příště si ale s sebou vezmu vodu, protože jsem měl hodně velkou žízeň a nebylo mi moc dobře, tak jsem nakonec odjel s Richardem a Saskií dříve, ostatní si to potom slezli ještě jednou.
Musím ale říct, že se mi to docela líbilo a asi si horolezectví – Climbing – vezmu jako aktivitu. Sice si asi máknu, ale to se jenom hodí. A hlavně – na konci září se jede na tři dny do Dolomit, což je prý úžasné. A to se vyplatí!!
Nejlepší ale bylo odpoledne, protože jsem jel na to horolezectví. Začali jsme ve dvě hodiny takovou krátkou prezentací a horolezectví obecně, nic hodně konkrétního, ale byli tam dva zástupci CAI XXX. Settembre, což je horolezecká organizace, se kterou škola spolupracuje. Vypadali moc příjemně a tak jsme všichni v klidu nasedli do dodávek a jelo se.
Loni se Taster session dělala přímo na skalách v Duino nad mořem, letos se ale jelo na skálu nedaleko Duina. Nevypadala extrémně, ale přece jenom byla docela kolmá. Vysoká asi 30 metrů, možná o trochu víc. Byli jsme rozdělení do čtyř skupin a postupně se drali nahoru. Já byl ve skupině s Richardem a Saskií a dalšími prváky. Když tak nad tím tak přemýšlím, tak jsem tam vlastně byl jediný druhák. Všichni ale byli moc šikovní, tak jsem je tak sledoval a nakonec došla řada i na mně.
První mně pořádně celého zabezpečili, ale uzly jsem si dělal sám, takže risk tam asi pořád byl… Nakonec jsem to zvládl docela rychle, měl jsem ale víc problémů než ostatní, protože jsem vysoký a muselo se tam jít takovou jakoby úzkou cestou vzhůru, což pro mě bylo zajímavé. No ale nakonec jsem to zvládl. Příště si ale s sebou vezmu vodu, protože jsem měl hodně velkou žízeň a nebylo mi moc dobře, tak jsem nakonec odjel s Richardem a Saskií dříve, ostatní si to potom slezli ještě jednou.
Musím ale říct, že se mi to docela líbilo a asi si horolezectví – Climbing – vezmu jako aktivitu. Sice si asi máknu, ale to se jenom hodí. A hlavně – na konci září se jede na tři dny do Dolomit, což je prý úžasné. A to se vyplatí!!
Zabít je všechny! /
Tak a dneska už se najelo na denní rutinu. Jeden mítink za druhým, fakt šílené. Ráno jsme začali se schůzkami s učiteli jednotlivých předmětů, kteří nám řekli co a jak. Většinou to nebylo nic přelomového, ale i tak. Hlavně jsem ale potkal moji novou učitelku ekonomie, která vypadá hodně sympaticky, jsem ale zvědavý, jak bude učit, protože styl Malcolma mi strašně vyhovoval a myslím si, že pro mně bude těžké přejít na jiný systém. No uvidíme, každopádně to budu muset nějak přežít a smířit se s tím, že nás Malcolm prostě učit nebude. Taky jsem měl schůzku matiky, kde jsem zjistil, že mým učitelem bude Tony z Bulharska, tak jak jsem předpokládal. Snad bude dobrý. Ono si tady ale mezi matematikáři není moc kde vybírat. Mám to, co mám.
Potom jsme měli docela krátký mítink o aktivitách, který vedla Cristina (učitelka italštiny). Na jeho konci jsme si vybrali, jaké aktivity si chceme během týdne vyzkoušet a příští týden si už budeme muset vybrat naši hlavní fyzickou aktivitu. Já si půjdu zítra vyzkoušet horolezectví a ve čtvrtek karate. Horolezectví by mě ale docela lákalo, tak uvidíme:) Prý je to ale docela šílené a sežere to celé jedno odpoledne, takže uvidíme.
Další povinností, kterou jsem dneska měl bylo připravit vše na sailing, který jsem měl minulý rok. Prakticky jsme museli donést do přístavu dva velké nafukovací čluny i s motory, na kterých jsou během hodiny naši instruktoři. Snést je dolů zas nebyla taková makačka, ale dát na ně motory! Dělal jsem to já spolu s Arianne, která je instruktorka spolu s Mauriziem, který jím byl loni. Loni tu učila volejbal, ale jejím hlavním sportem je sailing - účastnila se dokonce dvou olympiád jako italská reprezentantka v sailingu! Šílené, co? No každopádně, celá ta sranda trvala asi dvě a půl hodiny a museli jsme to dělat v největším vedře... No člověk si prostě nevybere.
Potom jsem si dal sprchu, ve které mě napadlo jít si trochu zatancovat, jenže než jsem se dostal do našeho studia, tak jsem potkal strašně moc lidí a pár lidem pomohl s kufry a nakonec jsem asi hodinu skákal s dětmi od Petera Howe na jejich trampolíně, takže do studia jsem se dostal hodně pozdě a už docela unavený no... Takže asi tak.
Po večeři jsme měli tutorial meeting u Viviany. Do naší skupiny se přidala Khalidni, což je vlastně moje druhačka, ale proto, že mezi jejím prvním a druhým rokem měla rok práci jako dobrovolnice v Ekvádoru, takže teď je s námi v ročníku. No a potom se přidal i Mike - můj bývalý spolubydlící. Je to trochu zvláštní, ale zvyknu si. No a potom máme tři naprosto úžasné prváky - Adriana z Argentiny, Christine z Kanady a Myrtó z Řecka.
Taky jsem se dozvěděl svůj rozvrh - je to docela v pohodě. Na Angličtinu mi zůstala Anne Abrioux, na Matematiku a ToK mám Tonyho, na Fyziku nového učitele z Číny, který ještě nepřijel, na Italštinu mi zůstává Cristina, na Ekonomii mám tu novou učitelku z Nizozemska - Annemarie, no a na češtinu mám, jako obvykle, sebe samotného:)
Zítra nám pokračují schůzky z předmětů, máme taky University meeting no a hlavně budu mít ten Climbing! Doufám, že to přežiju a budu o tom moct napsat:)
Nevěřili byste tomu, ale je tu komárů jak kráva. Koupili jsme si něco jako italský Raid a Matthew - můj nový spolubydlící z Číny dokonce vybalil svoji síť proti komárům...
Každý máme jiný způsob...
Ale něco nás spojuje...
We all want to kill 'em all!!
Potom jsme měli docela krátký mítink o aktivitách, který vedla Cristina (učitelka italštiny). Na jeho konci jsme si vybrali, jaké aktivity si chceme během týdne vyzkoušet a příští týden si už budeme muset vybrat naši hlavní fyzickou aktivitu. Já si půjdu zítra vyzkoušet horolezectví a ve čtvrtek karate. Horolezectví by mě ale docela lákalo, tak uvidíme:) Prý je to ale docela šílené a sežere to celé jedno odpoledne, takže uvidíme.
Další povinností, kterou jsem dneska měl bylo připravit vše na sailing, který jsem měl minulý rok. Prakticky jsme museli donést do přístavu dva velké nafukovací čluny i s motory, na kterých jsou během hodiny naši instruktoři. Snést je dolů zas nebyla taková makačka, ale dát na ně motory! Dělal jsem to já spolu s Arianne, která je instruktorka spolu s Mauriziem, který jím byl loni. Loni tu učila volejbal, ale jejím hlavním sportem je sailing - účastnila se dokonce dvou olympiád jako italská reprezentantka v sailingu! Šílené, co? No každopádně, celá ta sranda trvala asi dvě a půl hodiny a museli jsme to dělat v největším vedře... No člověk si prostě nevybere.
Potom jsem si dal sprchu, ve které mě napadlo jít si trochu zatancovat, jenže než jsem se dostal do našeho studia, tak jsem potkal strašně moc lidí a pár lidem pomohl s kufry a nakonec jsem asi hodinu skákal s dětmi od Petera Howe na jejich trampolíně, takže do studia jsem se dostal hodně pozdě a už docela unavený no... Takže asi tak.
Po večeři jsme měli tutorial meeting u Viviany. Do naší skupiny se přidala Khalidni, což je vlastně moje druhačka, ale proto, že mezi jejím prvním a druhým rokem měla rok práci jako dobrovolnice v Ekvádoru, takže teď je s námi v ročníku. No a potom se přidal i Mike - můj bývalý spolubydlící. Je to trochu zvláštní, ale zvyknu si. No a potom máme tři naprosto úžasné prváky - Adriana z Argentiny, Christine z Kanady a Myrtó z Řecka.
Taky jsem se dozvěděl svůj rozvrh - je to docela v pohodě. Na Angličtinu mi zůstala Anne Abrioux, na Matematiku a ToK mám Tonyho, na Fyziku nového učitele z Číny, který ještě nepřijel, na Italštinu mi zůstává Cristina, na Ekonomii mám tu novou učitelku z Nizozemska - Annemarie, no a na češtinu mám, jako obvykle, sebe samotného:)
Zítra nám pokračují schůzky z předmětů, máme taky University meeting no a hlavně budu mít ten Climbing! Doufám, že to přežiju a budu o tom moct napsat:)
Nevěřili byste tomu, ale je tu komárů jak kráva. Koupili jsme si něco jako italský Raid a Matthew - můj nový spolubydlící z Číny dokonce vybalil svoji síť proti komárům...
Každý máme jiný způsob...
Ale něco nás spojuje...
We all want to kill 'em all!!
Druhý první den /
A jsem tu – první příspěvek z mého druhého roku studia v Itálii. Do Duina jsem dorazil asi kolem desíti večer, protože jsem musel čekat hodinu v Udine, než mi přijel autobus, který do Duina jede. Přijel jsem a začal obrovský kolotoč zdravení, představování a všeho možného. A hlavně jsem se dozvěděl, že ZASE bydlím ve Foresterii – což je úžasné. Akorát zase přehodili patra – loni byli kluci nahoře a holky dole a letos je to naopak. Mám poslední pokoj na prvním patře, č. 5 a loni jsem měl první nahoře, č. 6. Zajímavé, že? A co víc, konečně mám výhled na moře! Je sice hodně zakrytý stromem, ale ten nám zase poskytuje stín v pokoji, takže co se dá dělat. Ale moře vidět je a je to super! Pokoj je taky daleko větší, máme daleko více místa. A s kým jsem na pokoji? S Shashankem z Indie, Andreou z Itálie (ano, v Itálii je Andrea mužské jméno) a s prvákem z Číny – Matthew, který je zatím tak trochu divný, ale určitě se ještě rozjede:) Mám super postel, která má hned vedle sebe velkou skříň plnou poliček – což jsem na minulém pokoji vůbec neměl:D No prostě úžasné!!
Včera jsem už potkal svého prváka, který přijel kolem poledne s celou rodinkou. Vypadali příjemně a vzal jsem je na procházku kolem Duina a dokonce jsme odpoledne jeli i nakoupit, protože Tomášovi chyběly nějaké věci a já jsem si taky něco koupil. Zase jsem ale celý den potkával lidi, je tady hodně cool prváků – bude určitě sranda! Večer jsem zašel za Anne a Jean-Paulem Ginestier a asi hodinu jsme si povídali a pak jsem šel za všemi do Agipu, což je pumpa v Duinu blízko dálnice, která má otevřeno 24/7. Tam jsem byl asi do dvou do rána a téměř celou tu dobu jsem si povídal italsky, což se rozhodně hodí…
No a dneska už nám začínají mítinky. O půl dvanácté máme oficiální přivítání od ředitele a učitelů a potom organizujeme pro prváky “závod“ v Duinu – tak jako jsme to měli my loni. No a pak máme taky residence meeting, takže je co dělat:)
Určitě se ještě ozvu, ale hlavně se ozvěte vy!
šedesátistovka /
No vidím, že vy jste se během mojí letní hibernace docela činili a furt tu chodíte! Takže děkuju za pokořených 6000!
No jinak jsem doma sám, takže bude určitě o čem psát:D
No jinak jsem doma sám, takže bude určitě o čem psát:D
Příjezd /
Tak lidičkové, přijedu v sobotu 26.5.2007 v 10:30 dopoledne na ÚAN do Ostravy... Už mám dávno sbaleno s dneska se tady jenom tak potuluju a čekám na večer. Z Duina vyjíždím v 19:34 a z Udine mi autobus jede v 24:00, ale možná přijede dřív, minule přijel už v jedenáct. Prostě tam budu muset čekat. Zapnu přehrávač a bude to. Snad bude cesta v pohodě a brzo se uvidíme!
Tak to by bylo /
Omlouvám se za dlouhou neaktivitu, ale prostě jsem neměl čas. Odehrálo se toho ale docela dost!
- Zkoušky: Dopsal jsem a dostal jsem zpátky opravené zkoušky. Dopadly, podle mě, dost dobře, rozhodně lépe, než jsem očekával. Z italštiny, angličtiny a ekonomie mám 6 ze 7 a z matematiky a fyziky 4 ze 7. Nejvíc mě potěšila italština a ekonomie, protože mi z nich učitelé dávají furt pětky a teď jsem jim končeně ukázal, že mám na víc:) Čtyřka z matematiky mě vůbec nevzrušuje, protože jsem si ji stejně dal na nižší level, takže to nijak nevadí. Akorát je mi líto fyziky, bojím se, že jsem zklamal Richarda. Ale tak co se dá dělat - snažil jsem se. Asi jsem měl špatný den nebo co. Dokonce jsem měl i zkoušku z češtiny, kterou jsem ale totálně obulal, po půl hodině jsem odešel, protože jsem potřeboval pracovat na EE... A stejně ji nikdo neopravoval.
- Malcolm Price: Hrozná věc. Ve čtvrtek (minulý) jsem se probudil a našel jsem email, který poslal Malcolm - můj učitel ekonomie. Psal v něm, že ho ředitel příští rok nezaměstná a že mu řekl, že je to kvůli italským zákonům. Šel za právníkem, a ten mu řekl, že je to není pravda, že mu zákon neznemožňuje pracovat. No a chtěl, abychom jako studenti o tomhle problému věděli. Tak jsem za ním zašel a všechno mi to vysvětlil. Docela to smrdělo. Nebudu to tu všechno psát, ale dost to smrdělo. Pak jsem mluvil se Shashankem, který mluvil s ředitelem a nakonec jsem mluvil i s Peterem Howem, který je něco jako zástupce ředitele. Všichni mi řekli něco jiného. Vypadá to tak, že z nějakého zvláštního důvodu ho škola nechce znovu zaměstnat. Nechápu proč, a stejně tak nechápe ani on. Je to skvělý učitel a je to fakt divné. A navíc je to MŮJ učitel a mám ho rád... Chjo... Takže to vypadá tak, že příští rok budu mít někoho nového. Studenti za Malcolma hodně bojovali, dokonce byla i petice. Ale moc to zatím nepomohlo...
- Salsa: Pořád chodím na hodiny salsy a toto úterý jsme měli poslední hodinu. je to škoda, protože jsme s těmi učiteli kamarádi a jsou strašně fajn. Bude se mi po těch hodinách moc stýskat. Příští rok je rozhodně budu mít zase - bez jakýchkoliv otázek. Salsa dala konci roku takovou štávu - nová věc, která mě strašně bavila. A taky znám plno figur:)
- EE: Od soboty jsem pracoval na tom mém solárním panelu a ze začátku to vypadalo docela fajn, voda se mi ohřívala, všecko fungovalo, ale... Brzo mi začaly blbnout spojení, voda začala vytékat... To se ještě hravě zpravilo, nakonec jsem se ale s Richardem dohodl, že to není dost efektivní. Hlavní plech je rozehřátý minimálně na 60°C a voda kolem 40°C, což je špatné. A s tím se nedá nic udělat - budu muset udělat lepší. A to mě čeká o prázdninách. Takže si domů vezu pumpu na vodu, datastudio, teploměr, voltmetr, plech... Budu na tom muset pracovat. Nový panel ale bude rozhodně lepší. Možná taky trochu zneužiju nějaké profesory na Báňské a snad mi pomůžou:)
A už dost! /
Omlouvám se za více než týdenní prázdnotu, ale rozhodně pro ni byl důvod. Celou tu dobu jsem se totiž nezastavil. O pondělí jsme sice neměli aktivity, ale rozhodně jsme se nenudili. V pondělí odpoledne jsme měli EE mítink, v úterý zdlouhavý feedback o social service a tak dál.
Aby toho nebylo málo, tak v pátek nám začaly zkoušky. A začaly hned zvesela: Angličtina. Naštěstí to bylo v pohodě, řekl bych i hodně v pohodě. Před každou zkouškou jsem totiž poslouchal hudbu, nejčastěji latinu, takže jsem na každou zkoušku přišel v párty náladě a byl jsem jaksyk nad věcí. A u angličtiny to rozhodě zabralo.
O víkendu jsem hlavně pracoval na solárním panelu, udělalo se plno pořádné práce. Vrtání dír, ohýbání a lámání trubek, natírání... No a zítra ho už asi dodělám. Ale to je samozřejmě pouze konstruční část, přes tento víkend konečně panel nainstaluju a budu s ním pracovat - snad všechno půjde lehce. Vážně mi už nezbývá moc energie na řešení problémů...
Tento týden začal zvostra - pondělí = matika. To byl jeden velký vtip. Sice jsem zase přišel v párty náladě, ale brzo mě přešla, protože zkouška byla těžká jak prase. A bylo tam plno věcí, které nás Eva neučila, takže jsem na ně čuměl jak debil. Paper 1 byl hrůza, Paper 2 byl lepší, takový normální, řekl bych. Odpoledne jsem už ukončil veškeré spekulace a zašel za Petrem Howe a řekl jsem mu, že chci mít nižší level matematiky. Býval to High level, teď už jsem ve Standard levelu - konkrétně v Math methods, protože pak je ještě jeden horší - Math studies. ten ale nehrozí:) Doufám... Takže si z té zkoušky moc dělat nemusím, stejně budu mít nižší level.
V úterý jsem měl zkouškový maraton: dopoledne italština a odpoledne ekonomie. Italština byla úplně v pohodě. Ne, že by byla jednoduchá, ale tak nějak mi to šlo od ruky. Byl jsem nad věcí a hodně věcí jsem si domyslel, prostě mi to šlo a cítil jsem se strašně dobře. Navíc nám Cristina dala během zkoušky bonbony, což od ní bylo strašně fajn:) No a ekonomie... Přišel jsem 20 minut pozdě:D Myslel jsem, že začíná ve tři a ona začala o půl třetí... Nakonec to ale nevadí, všechno jsem stihl. Za hodinu a půl jsem popsal 8 stránek papíru. Hrůza. Myslel jsem, že mi zápěstí odešlo... Řekl bych, že ta zkouška byla tak na půl. Žádný zázrak, řekl bych, že mi tam docela dost věcí chybělo. Rozhodně to ale nebude ostuda.
No a dneska... fyzika. To byl teda úlet. Přiznám se, že se mi moc nepodařila. Otázky ABCD byly tak ještě v pohodě, ale zbytek, který jsme vůbec nenacvičovali jsem tak nějak potil. Nějak to ale dopadne, to se nebojím. Nemusí se mi podařit všechno. Taky jsem už neměl moc vůli se učit. Vlastně ji neměl už nikdo. Už je to ale naštěstí za mnou. Teda kromě češtiny, která mě čeká v pátek. To je ale jenom taková zkouška, abychom viděli, jak vypadá. Nikdo to ani nebude opravovat.
A je to. Snad nejhorší etapa mého života se chýlí ke konci. Práce bylo jak na kostele. Začalo to internalama a pak se to téměř nezastavilo. Už toho mám fakt plné kecky. Ale nebojte se, ještě něco na práci mám...
Aby toho nebylo málo, tak v pátek nám začaly zkoušky. A začaly hned zvesela: Angličtina. Naštěstí to bylo v pohodě, řekl bych i hodně v pohodě. Před každou zkouškou jsem totiž poslouchal hudbu, nejčastěji latinu, takže jsem na každou zkoušku přišel v párty náladě a byl jsem jaksyk nad věcí. A u angličtiny to rozhodě zabralo.
O víkendu jsem hlavně pracoval na solárním panelu, udělalo se plno pořádné práce. Vrtání dír, ohýbání a lámání trubek, natírání... No a zítra ho už asi dodělám. Ale to je samozřejmě pouze konstruční část, přes tento víkend konečně panel nainstaluju a budu s ním pracovat - snad všechno půjde lehce. Vážně mi už nezbývá moc energie na řešení problémů...
Tento týden začal zvostra - pondělí = matika. To byl jeden velký vtip. Sice jsem zase přišel v párty náladě, ale brzo mě přešla, protože zkouška byla těžká jak prase. A bylo tam plno věcí, které nás Eva neučila, takže jsem na ně čuměl jak debil. Paper 1 byl hrůza, Paper 2 byl lepší, takový normální, řekl bych. Odpoledne jsem už ukončil veškeré spekulace a zašel za Petrem Howe a řekl jsem mu, že chci mít nižší level matematiky. Býval to High level, teď už jsem ve Standard levelu - konkrétně v Math methods, protože pak je ještě jeden horší - Math studies. ten ale nehrozí:) Doufám... Takže si z té zkoušky moc dělat nemusím, stejně budu mít nižší level.
V úterý jsem měl zkouškový maraton: dopoledne italština a odpoledne ekonomie. Italština byla úplně v pohodě. Ne, že by byla jednoduchá, ale tak nějak mi to šlo od ruky. Byl jsem nad věcí a hodně věcí jsem si domyslel, prostě mi to šlo a cítil jsem se strašně dobře. Navíc nám Cristina dala během zkoušky bonbony, což od ní bylo strašně fajn:) No a ekonomie... Přišel jsem 20 minut pozdě:D Myslel jsem, že začíná ve tři a ona začala o půl třetí... Nakonec to ale nevadí, všechno jsem stihl. Za hodinu a půl jsem popsal 8 stránek papíru. Hrůza. Myslel jsem, že mi zápěstí odešlo... Řekl bych, že ta zkouška byla tak na půl. Žádný zázrak, řekl bych, že mi tam docela dost věcí chybělo. Rozhodně to ale nebude ostuda.
No a dneska... fyzika. To byl teda úlet. Přiznám se, že se mi moc nepodařila. Otázky ABCD byly tak ještě v pohodě, ale zbytek, který jsme vůbec nenacvičovali jsem tak nějak potil. Nějak to ale dopadne, to se nebojím. Nemusí se mi podařit všechno. Taky jsem už neměl moc vůli se učit. Vlastně ji neměl už nikdo. Už je to ale naštěstí za mnou. Teda kromě češtiny, která mě čeká v pátek. To je ale jenom taková zkouška, abychom viděli, jak vypadá. Nikdo to ani nebude opravovat.
A je to. Snad nejhorší etapa mého života se chýlí ke konci. Práce bylo jak na kostele. Začalo to internalama a pak se to téměř nezastavilo. Už toho mám fakt plné kecky. Ale nebojte se, ještě něco na práci mám...
Už se to blíží /
Tak se po dlouhé době zase ozývám... Už tu máme nějakou tu dobu máj a je tu docela pěkné počasí. Teda včera byla velká bouřka, ale tak nějak se to všechno rychle zpravilo. počasí je tu tak nějak z extrému do extrému. A stejně tak to je se školou...
Internaly jsou úspěšně hotové, už je nechci ani vidět. Před pár minutama jsem vytiskl ten z Ekonomie a jsem fakt šťastný, dohromady jsem na něm pracoval asi 10 hodin. Šmejd jeden.... Matika je hotová už dávno, a tu nechci vidět tím tuplem. To je naštěstí všechno co se týče zadaných prací. Nebo bohužel? Já osobně radši pracuju na nějakém projektu než sedím nad knížkou a šprtám se - to mě totiž zrovna teď čeká.
Ve čtvrtek mi končí vyučování a v pátek zkoušky. Začínám zvesela angličtinou, snad to bude v pohodě. Důležitá část zkoušek mi končí ve středu. Čtvrtek mám volno a v pátek mám češtinu, takže nic. Je to jenom proto, abychom viděli, jak taková zkouška z češtiny vypadá, takže žádné učení:) No a potom? Další pondělí nám zase začíná na tři dny škola, ale to bude spíš probírání zkoušek a zadávání práce na léto, nic velkého se rozhodně učit nebudeme. Čtvrtek 24.5. máme closing ceremony a po ní už začnou lidi odjíždět. Já jedu až v pátek o půlnoci a doma budu v sobotu 26.5. v 10:30. Tak, už to víte... Teda jestli mě nešlahne někde uprostřed cesty, protože se budu tahat s dvěma velkými a těžkými kufry...
S druháky teď není žádná sranda, protože zkoušky jim začaly už minulou středu. Hodina pravdy nastala... Chudáci, mají toho fakt hodně. Knihovna je přecpaná a lidi se učí na všech možných místech, dokonce i v Duinském baru Mickey Mouse. Holt, každý je jiný...
Já se teď zrovna rozhoduju... Chci mít matiku na High level? Zas tak dobrý v ní nejsem a v poslední době z ní tak trochu vyšiluju. A jelikož mám 4 HL, tak můžu jeden v klídku opustit. Tak nevím... Matika mě nijak zvlášť nezajímá a než se stresovat. Ještě se rozhodnu. Promluvím si s Evou a s Vivianou a uvidíme. Co byste radili vy? Hm?
Jinak tento víkend jsem měl super = nic (téměř) jsem nedělal. Celé páteční odpoledne jsem strávil s Mallikou, Annou a Michele (učitel z taneční školy) v Duinu, a byla sranda, prostě super. V sobotu jsem měl dva koncerty sboru, které dohromady zabraly pět hodin a mezi kterými jsem spal, takže jsem fakt nic neudělal. Na sobotní večer jsme potom měli naplánovanou hodinu salsy, po které jsme pozvali Michele a Laru na večeři, kterou jsme pro ně připravili v Portu. Bylo to tajemství, tak jsme to museli pořádně zamaskovat, nakonec nám to ale spolkli i s navijákem a byli hodně překvapení. A rádi, myslím:) Takže to bylo taky super.
Nedělní dopoledne bylo zasvěceno ekonomii, dodělal jsem ten internal. A odpoledne tak nějak uplynulo, pak začalo pršet, takže jsem nemohl pracovat na té mojí EE..... Našel jsem totiž asi tři metry dlouhou měděnou trubku, kterou musím ohnout a na to potřebuju jakousi mašinu, ale v dešti se to dělá docela blbě. Dneska to taky nepůjde, protože máme samé mítinky, tak snad zítra. Ne snad. Určitě. Musím na tom fakt pracovat.... Není jiná šance.
No a to je tak asi všechno. Asi se budu muset fakt učit tento týden. Chjo... Přinejhorším příští víkend, protože na angličtinu v pátek se moc učit nemusím. Ale na zbylé zkoušky se musím učit hodně... Takže uvidíme. Držte palce!
Internaly jsou úspěšně hotové, už je nechci ani vidět. Před pár minutama jsem vytiskl ten z Ekonomie a jsem fakt šťastný, dohromady jsem na něm pracoval asi 10 hodin. Šmejd jeden.... Matika je hotová už dávno, a tu nechci vidět tím tuplem. To je naštěstí všechno co se týče zadaných prací. Nebo bohužel? Já osobně radši pracuju na nějakém projektu než sedím nad knížkou a šprtám se - to mě totiž zrovna teď čeká.
Ve čtvrtek mi končí vyučování a v pátek zkoušky. Začínám zvesela angličtinou, snad to bude v pohodě. Důležitá část zkoušek mi končí ve středu. Čtvrtek mám volno a v pátek mám češtinu, takže nic. Je to jenom proto, abychom viděli, jak taková zkouška z češtiny vypadá, takže žádné učení:) No a potom? Další pondělí nám zase začíná na tři dny škola, ale to bude spíš probírání zkoušek a zadávání práce na léto, nic velkého se rozhodně učit nebudeme. Čtvrtek 24.5. máme closing ceremony a po ní už začnou lidi odjíždět. Já jedu až v pátek o půlnoci a doma budu v sobotu 26.5. v 10:30. Tak, už to víte... Teda jestli mě nešlahne někde uprostřed cesty, protože se budu tahat s dvěma velkými a těžkými kufry...
S druháky teď není žádná sranda, protože zkoušky jim začaly už minulou středu. Hodina pravdy nastala... Chudáci, mají toho fakt hodně. Knihovna je přecpaná a lidi se učí na všech možných místech, dokonce i v Duinském baru Mickey Mouse. Holt, každý je jiný...
Já se teď zrovna rozhoduju... Chci mít matiku na High level? Zas tak dobrý v ní nejsem a v poslední době z ní tak trochu vyšiluju. A jelikož mám 4 HL, tak můžu jeden v klídku opustit. Tak nevím... Matika mě nijak zvlášť nezajímá a než se stresovat. Ještě se rozhodnu. Promluvím si s Evou a s Vivianou a uvidíme. Co byste radili vy? Hm?
Jinak tento víkend jsem měl super = nic (téměř) jsem nedělal. Celé páteční odpoledne jsem strávil s Mallikou, Annou a Michele (učitel z taneční školy) v Duinu, a byla sranda, prostě super. V sobotu jsem měl dva koncerty sboru, které dohromady zabraly pět hodin a mezi kterými jsem spal, takže jsem fakt nic neudělal. Na sobotní večer jsme potom měli naplánovanou hodinu salsy, po které jsme pozvali Michele a Laru na večeři, kterou jsme pro ně připravili v Portu. Bylo to tajemství, tak jsme to museli pořádně zamaskovat, nakonec nám to ale spolkli i s navijákem a byli hodně překvapení. A rádi, myslím:) Takže to bylo taky super.
Nedělní dopoledne bylo zasvěceno ekonomii, dodělal jsem ten internal. A odpoledne tak nějak uplynulo, pak začalo pršet, takže jsem nemohl pracovat na té mojí EE..... Našel jsem totiž asi tři metry dlouhou měděnou trubku, kterou musím ohnout a na to potřebuju jakousi mašinu, ale v dešti se to dělá docela blbě. Dneska to taky nepůjde, protože máme samé mítinky, tak snad zítra. Ne snad. Určitě. Musím na tom fakt pracovat.... Není jiná šance.
No a to je tak asi všechno. Asi se budu muset fakt učit tento týden. Chjo... Přinejhorším příští víkend, protože na angličtinu v pátek se moc učit nemusím. Ale na zbylé zkoušky se musím učit hodně... Takže uvidíme. Držte palce!
1. Máj - práce čas /
Jo tak Kája Máchů to nějak nevychytal... Na lásku moc času nemám, my tady v Itálii slavíme svátek práce originálně - no prostě prací. Na nic se nehledí, Show must go on. Školu jsme měli normálně no a aby toho nebylo málo, tak mám zítra test z fyziky, na který jsem se vůbec neučil a to ne proto, že bych celý den pařil Quake 7 (či kolik to teď je - ztrácím přehled), ale jednoduše proto, že jsem furt pracoval. Takže dneska dodržím tradici a budu zase pracovat. Na druhou stranu to vlastně bude poprvé, co se budu učit. Protože mezi učením a prací do školy je velký rozdíl... Navíc nám Cristina dala nazítřek plno úkolů do italštiny, takže jsem celý nadšený. No, co se dá dělat. Nějak to přežiju.
Jinak, jestli to někoho zajímá, tak na tom orientačním běhu jsem byl 10. z asi 40 závodníků. To není špatné ne? Na to že jsem běžecký amatér to není špatné ne? A jeden čas jsem měl dokonce nejrychlejší ze všech - za 49s:D:D Tak jsem tak zdravě spokojený. Navíc jsme tam dostali zadáčo pěkné tričko a dokonce i účastnickou medaili. Jinak Eva Kailbauer (moje učitelka matiky a šílená sportovkyně) vyhrála svoji kategorii a Paloma ze Španělska, která má orientační běh jako aktivitu, byla druhá (v jiné kategorii než Eva)
Matematický a ekonomický internal jsem úspěšně udělal v neděli odpoledne, takže to bylo super. Bál jsem se, že to nestihnu, ale nakonec to bylo docela v pohodě. Malcolm nám dneska už dal opravený první draft ekonomie, takže na něm o víkendu popracuju a bude to taky uzavřené.
Ve středu začínají druhákům IB zkoušky = maturita a budou běžet až do 22.5. Zdá se to asi docela dost, ale musíte si uvědomit, že každý má šest nebo sedm předmětů a každá zkouška má 2-3 části každá po dvou hodinách, takže je to docela zátah.
Nám prvákům končí tento týden aktivity, příští týden ve čtvrtek škola no a příští týden v pátek nám začínají zkoušky a já začínám zvesela angličtinou. Snad to všechno nějak přežiju. Možná vám tu potom dám můj kalendář zkoušek, ať můžete držet palce, snad to funguje i na dálku:) Ale to koneckonců můžete začít už teď, rozhodně tím nic nezkazíte:)
Jinak, jestli to někoho zajímá, tak na tom orientačním běhu jsem byl 10. z asi 40 závodníků. To není špatné ne? Na to že jsem běžecký amatér to není špatné ne? A jeden čas jsem měl dokonce nejrychlejší ze všech - za 49s:D:D Tak jsem tak zdravě spokojený. Navíc jsme tam dostali zadáčo pěkné tričko a dokonce i účastnickou medaili. Jinak Eva Kailbauer (moje učitelka matiky a šílená sportovkyně) vyhrála svoji kategorii a Paloma ze Španělska, která má orientační běh jako aktivitu, byla druhá (v jiné kategorii než Eva)
Matematický a ekonomický internal jsem úspěšně udělal v neděli odpoledne, takže to bylo super. Bál jsem se, že to nestihnu, ale nakonec to bylo docela v pohodě. Malcolm nám dneska už dal opravený první draft ekonomie, takže na něm o víkendu popracuju a bude to taky uzavřené.
Ve středu začínají druhákům IB zkoušky = maturita a budou běžet až do 22.5. Zdá se to asi docela dost, ale musíte si uvědomit, že každý má šest nebo sedm předmětů a každá zkouška má 2-3 části každá po dvou hodinách, takže je to docela zátah.
Nám prvákům končí tento týden aktivity, příští týden ve čtvrtek škola no a příští týden v pátek nám začínají zkoušky a já začínám zvesela angličtinou. Snad to všechno nějak přežiju. Možná vám tu potom dám můj kalendář zkoušek, ať můžete držet palce, snad to funguje i na dálku:) Ale to koneckonců můžete začít už teď, rozhodně tím nic nezkazíte:)
Chorvatské leporelo /
Loď od Maurizia
Druhá loď, menší...
Kdo je tu šéf?
Maurizio hrající na kytaru, když loď řídili jiní
Obrovský trajekt pro kamiony
Veronika a JP s obří zmrzlinou
Náměstí v Umagu
Ulička v Umagu
Západ slunce
Přivítací výbor v našem kotvišti
Při odjezdu z Umagu jsme parkovali vedle Černé perly... No akorát toho Johnnyho jsem tam neviděl...
Elisa
Nějaké divné svatební auto v Umagu... Holt jiná země, jiný styl.
Západ slunce číslo II.
Tak tu jsem spal:)
Vaření v kajutě
Yiliu s tou sépií na hlavě
Měsíc a letadýlko
Pracujupracujupracuju /
Tak a je to tu. Konec prvního roku = peklo. Celý tento týden pracuju non-stop. Žádné volno, žádné procházky, non-stop. V pondělí a úterý jsem se dokonce nezastavil až do jedenácti večer. A to byly jenom mítinky = nová práce. Zbylá část týdne byla zaplněna prací z těch mítinků:D No prostě hrůza. A na čem že to pracuju?
- Math internal: První internal do matiky, zabývá se kořeny kubické funkce. Konkrétně tím, že když vezmeme průměr jakýchkoliv dvou kořenů funkce a v tomto bodě znázorníme tečnu, pak tato tečna funkci protne v kořenu třetím. No a to se musí ověřovat x způsoby, nakonec to asi bude mít deset stran. Fakt žůžo. Už to mám ale téměř hotové, bezesné noci se vyplatily...
- Economics internal: Ano, tento rok už druhý internal z ekonomie. Tenhle je ale obzvláště vtipný, protože ho děláme na makroekonomii, kterou jsme začali asi před měsícem, čili o ní nemáme moc velký přehled. Když to porovnáte, první internal byl z mikroekonomie, kterou jsme probírali asi 5 měsíců před tím, než jsme ho psali. Takže je docela sranda. Proto jsem si musel číst učebnici na lodi a tak. Celkem jsem strávil asi 3 hodiny hledáním vhodného článku, je to fakt o ničem. Články se musí zabývat nezaměstnaností nebo inflací, nebo takovými celostátními ekonomickými záležitostmi. A všechny články jsou takové nemastné neslané, jsou tam jenom čísla a nic víc. A na tom se strašně špatně pracuje. Teď jsem už ale jeden vhodný našel, je to o nezaměstnanosti v Turecku, poslal jsem ho učiteli, snad se mu bude líbit a schválí mi ho...
- Group 4 project: Celý týden jsme dělali ten náš experiment. Ze začátku to vypadalo hrozně, data, která jsme získali vypadala docela náhodně, tak jsme z toho byli docela zkalmaní. Celkem jsem změřili letokruhy na čtyřech stromech v lese a potom na čtyřech vzorcích v laboratoři. Je to docela komplikované a ještě k tomu je to hlavně biologický problém, takže mi to dává docela zabrat. Ale potom, když jsme z toho udělali graf, tak se to všechno vyjasnilo, takže jsem z toho tak docela šťastný. Teď ale musíme na pondělí připravit prezentaci a včera jsme strávili asi dvě hodiny docela ničím, furt se cosyk diskutovalo, přeformulovávali se věty... No prostě šupa. Navíc Alessandro, jeden z naší skupiny, je teď pryč v Římě, takže jsem na tom jenom tři. Chjo...
- Focus: Ve svojí blbosti jsem se na začátku roku zapsal na Focus. Je to poslední v tomto roce a v téhle chvíli se mi rozhodně nechce dělat. Bude to o České republice po pádu komunismu. Něco jsem udělal včera večer, ale ještě na tom musím pracovat. A nijak zvlášť se mi nechce, mám teď důležitější věci:(
- Extended Essay: No už se to trochu hýbe, nakoupili jsme už docela dost věcí: vodní pumpu, barel, polystyrén.. Příští víkend už s tím asi něco udělám... teď nění, jak jste si už mohli všimnout, čas.