Nová kapitola

Tak většina z vás už asi ví, že se v Itálii nějaký ten pátek už nenacházím a po roční stáži v Londýně jsem začal studovat v USA.

Moje škola se jmenuje Macalester College a je v St. Paul ve státě Minnesota, což je velkoměsto, které spolu s Minneapolis (tato dvě města jsou rozdělena řekou) tvoří aglomeraci o několikati milionech obyvatel.

Přiletěl jsem po 17-ti hodinovém letu přes Londýn a Chicago v úterý 1. Září v 18:30 místního času (Česká Republika je 7 hodin napřed). Večer jsem se stihl ubytovat a dokonce poprvé zaútočit na obrovský hypermarket, který je asi 10 minut jízdy autem od školy.

Pokoj je vybaven jen základně, peřiny a povlečení jsme si museli kupovat svoje, a to samé platí o lampičkách či jakémkoliv základním “luxusu“, jako třeba věšáků do skříně.

Po nákupech jsem padl do čerstvě ustlané postele a spal jak zabitý do sedmi do rána, kdy jste vy všichni už měli dávno po obědě. Středa moc organizovaná nebyla, musel jsem akorát dostat ID kartu školy a zajít na kožní test tubery. Doktorka byla ze mně dokonce tak nadšená, že zjistila, že by mě měla znovu očkovat proti tetanu a černému kašli a moru a černé smrti a nemoci šílených krav tak mi to tam všechno píchla a bylo.

Poté jsem si zařídil nové bankovní konto rychlostí blesku – do školy totiž přišli bankéři z různých bank a stylem “Čím rychleji s tebou budu hotov tím lépe“ nám všem otevřeli konta. Potom jsem svedl boj s AT&T což je místní největší mobilní operátor, kde jsem se jim marně snažil vysvětlit, že by se měli vzpamatovat, protože nikde na světě, kromě USA, se neplatí za příchozí, opakuji, příchozí, hovory a sms. Ale nějak jim to nešlo do hlavy a tak jsem se musel vzdát, protože tento operátor má jako jediný 100 procentní pokrytí campusu signálem – nechápu proč zbylých 5 obrovských operátorů nemá...

Večer jsme měli dvou hodinový mítink se svými mentory, což jsou starší studenti, kteří si nás mezinárodní studenty rozkouskovali asi do osmi skupin. Projednávaly se základní věci od psaní šeků, přes noční klid až po staré dobré klepy o učitelích.

Pro dnešek to už bude muset být vše, mám před sebou noční bitvu s časovým posunem a brzký ranní start. Zítra to bude mítink na mítinku.

Ručník končí.

Stydím se

Ahoj, no tak vůbec nestíhám.. Pořád je co dělat, některé věci už se ale rýsují. EE mám téměř hotovou, čekám jenom na komentáře od učitelky abych ji mohl vylepšit co to dá a je to.

Takz se mi podařilo dodělat přihlášku na univerzitu, na kterou se hlásím: Macalester College (www.macalester.edu) Musel jsem napsat tři eseje a pak vzplnit stoh formulářů - mám pocit, že o mě ví více než já... Na druhou stranu se ale dozvím, jestli mne přijali nebo ne už před Vánoci a dobrá věc je, že když mě přijmou, tak rozhodně dostanu plné stipendium.. Cool eh?

Navíc, za půl hodiny jedu na týden do Říma. Jedeme tam v rámci oslav 25. výročí založení školy a budeme mít audienci s papežem, prezidentem, premiérem a ministrem zahraničních věcí Itálie. A potom taky hodně volna:) Půjdeme i zadarmo do nějakých muzeí a tak... No a potom jedeme na tři dny do Milána. Vrátím se až ve čtvrtek ráno, celý den pak mám volno, tak se budu snažit napsat na blog trochu více i z minulosti.

Jinak, už oficiálně jedu domů, přijedu v sobotu 15. prosince myslím, že o půl jedenácte ráno. Tak se těšte!!

Hlavu vzhůru!

Omlouvám se za svoji neaktivitu, ale prostě a jednoduše nestíhám. Je to tu fakt záhul. Pořád je tu něco, co vyžaduje pozornost. Takže co se událo od mého posledního příspěvku? Hodně… asi tak kolik se stane v Duinu za jeden týden…
Začnu tím, co stalo hned minulý pátek. Nakonec jsem nejel do Říma, ale jel jsem se sborem a pár studenty na Vino della Pace, což je oslava vinařských společností tohoto regionu – Friuli Venezia Giulia. Bylo to docela nudné, na začátku jsme zpívali dvě písničky a pak si šli sednout a začaly proslovy. Naštěstí to bylo v docela pohodlném divadle, takže jsem, přiznávám se, usnul. Vzbudilo mně ale vystoupení skupiny MaBo. BYLO TO ÚŽASNÉ! Bohužel nemám fotky, ani video, ale byli super. Celé půlhodinové představení byl plné gagů, scének a úžasných situacích vytvořených čtyřmi hráči na žesťové nástroje a jejich dirigentem. Fakt úžasné.
Po jejich vstupu si nás z nějakého důvodu pozvali na jeviště, nakonec jsme tam ale jenom stáli jako kulisa asi hodinu. Připadal jsem si jako ty babky v teleshoppingu, jak se furt smějou a jsou překvapené, když vidí nový mixér. Jako asistenty Horsta. A stejně tak jsem se tvářil i já:D Oni to sice natáčeli, ale dobře jim tak… Po hodině stání mi to bylo fakt jedno.
Po celé ceremonii jsme všichni se zašli najíst a napít, ale někteří to bohužel přehnali. A to hodně. Nebudu to popisovat, ale pár lidí bylo velmi silně opilých…. Hrozný pocit, nevím, co tu na škole dělají… Ale to se stává no.
Jinak stále řídím dodávku… Minulý týden jsme měli celkem tři jízdy a nakonec jsme se dozvěděli, že jich potřebujeme 5 s Vittoriem a pak jednu jízdu s instruktorem autoškoly z Monfalcone. Takže jsme v pondělí měli další jízdu, tentokrát ale jenom já a Rodrigo, protože Saya nepřišla. Bylo to moc fajn, protože jsem řídil asi 40 minut a jeli jsme do kopců, takže jsem si procvičil řízení v serpentinách a docela úzké cestě. To bylo fakt zajímavé. A navíc byla okolo nádherná krajina. Bohužel jsem se nemohl moc koukat – to je asi to nejhorší na řízení. Člověk se nemůže kochat. Nemluvě samozřejmně o Vesničce střediskové…
Rodrigo naopak jel po dálnici a poslední jízdu, kterou máme zítra, si to prohodíme. Musím říct, že to bylo docela dobře koncipované. První jízda byla hlavně seznamovací s dodávkou, potom tak trochu po městě, třetí jízda byla už v pořádném centru, no a pak ty kopce a dálnice. Myslím si, že jsme docela slušně připraveni na normální život s dodávkou:) Teď jenom uvidím, jak to dopadne s tím instruktorem, protože ten rozhodne. Snad to ale bude v pohodě, chci to mít totiž za sebou. Zajímavou věcí je, že měsíc po skončení kursu nemůžeme jet do Terstu. Můžeme kamkoliv jinde, ale ne tam… Že by to bylo v Terstu extrémně obtížné, to si nemyslím, ale to už není na mně, abych rozhodl.
Chodím jako zběsilý na mítinky o univerzitách. Můj první letošní rozhovor byl s Macalesterem, což je škola, na kterou bych strašně chtěl, a na kterou se asi přihlásím první. Vypadá fakt ideálně. Je v Minneapolis, což je obrovské město státu Minnesota. No prostě supr univerzita. Pohovor byl hodně dobrý, tak jsem docela nadšený. Akorát jsem ještě napsal Dominice, která tam už studuje, email o tom, jaké to je. No, a jestli mi neřekne, že je to nejhorší univerzita na světě, tak se tam asi přihlásím.
Dneska jsem ale měl úplně úžasný pohovor s Albertson College, což je malinká univerzita v Idaho, která je ale strašně sympatická. Je tam jenom 850 studentů, ale je docela bohatá. A hlavně ten pohovor byl excelentní. Takže zatím to vypadá tak, že to bude moje “Safety choice“ = univerzita, na kterou předpokládám, že mně vezmou bez problémů.
Abych se ale na nějakou univerzitu vůbec dostal, tak musím uspět v SAT testech, které mám v sobotu 6. Října. Naštěstí většina univerzit z nich není celá vzrušená, ale dělat se musí. A hlavně stojí přes 1500 Kč. Co se dá dělat. Doufám, že se mi podaří najít čas na studování. Víkend před těmi testy je Dlouhý víkend = v pátek je volno. Ten jsem plánoval zasvětit studiu, ale budu muset jet s Climbing (horolezectví, což je moje nová aktivita) do Dolomit. Takže se budu učit postupně a tak všelijak. Prý je ten výlet ale dycky to nej. Co jinak říkáte na to, že budu mít horolezectví? Docela změna po vyhlídkovém Sailingu, co? No, snad to přežiju…