Fyzika jak má být

Tak tomu se nedá odolat. Dneska jsem měl hodinu fyziky. Už asi měsíc bereme vlnění a dneska jsm se dostali ke stojatému vlnění. No a Richard nám dal tento příklad:

Během výletu ve Skotsku se procházíte po visutém mostě v té nejhlubší a nejstrašnější části této tajemné země a rozhodnete se shodit svoji malou sestru, která je na mostě s vámi, do propasti rovnou do chřtánu krokodýla a hrocha:

Naštěstí jste si most předem otestovali a zjistili jste, že rezonuje o frekvenci 6 Hz nebo 8 Hz. Až se odhodláte ke shození vaší sestry, jakou frekvencí budete skákat nahoru a dolů?

A snažte se mládeži!

Sakryš

Tak jsem dneska zjistil, že mi smazali všechny věci na edisku = všechny věci ke stažení, které mám napsané na blogu prostě nefungují... Tak nevím co včil. Snažil jsem se najít něco lepšího než edisk.cz, ale všecky to jsou stejné mrchy. Vydělávat peníze by vydělávali, ale že by dali možnost chudému studentíkovi něco uploadnout a nemazali by to, to ne... Chjo. Tak vydržte:) Chtěl jsem totiž uploadnout další šupa videa, máte ale smůlu... Bohužel... Nebo že bych byl moderní a hodil to na youtube? Co mi poradíte?:D

Sranda začíná a sranda končí

První začnu srandou, která začíná... Dneska budu mít první taneční lekci v Duinu, na které se vlastně něco naučím. Zatím jsem vždycky učil já, teď však budu já, kdo bude studovat. Spolu s dalšími pár lidmi jsme se totiž rozhodli, že budeme chodit dvakrát týdně na taneční. Ale ne taneční ledajaké! Budou nás učit Salsu, Merengue, Bachata a Ruedu! Bude to trvat do doby, než odjedem v pondělí a pátek. Moc se těším:) A že se ptáte kde? V DUINU!!! Asi před dvěma týdny Mallika zjistila, že v Duinu, ve stejné budově, ve které máme bowling (16 drah), kulečník (10 stolů) pizzerii a všechno možné, je i taneční studio! Učí tam i profesionální páry, jsou jedním z nejlepších tanečních studií v okolí! No a dneska mám první lekci, tak uvidím... Určítě Vám o tom napíšu.

No a teď o srandě, která končí. Začíná totiž pořádná práce. Tento víkend bude rozhodně pracovní, a to proto, že už mám na práci 2 internaly - jeden do matiky a druhý do Ekonomie, které oba zaberou hodiny a hodiny a hodiny práce, potom se už docela rozbíhá Group 4 project a do toho se mi ještě cpe EE. A to vůbec nemluvím o tom, že za necelý měsíc mi začínají zkoušky, které jsou hodně důležité pro přihlašování na univerzity a že musím dělat i normální úkoly. Hlavně Cristina nám, jako vždycky, dává zabrat s Italštinou.. Snad to nějak přežiju.

No a ještě mám vlastně jednu srandu, která je tak napůl:D Příští víkend totiž pojedu na plachetnici do Chorvatska! Učitel sailingu, se kterým jsme už jednou byli na večeři na moři nás tam totiž na jeho lodi vezme. Sranda co? Bude to ze soboty na neděli:) Moc se těším, ale zabere to hodně času. Ale tak co, sranda musí být, ne?

Tajemství Duina odhaleno!

Dneska jsem zvolil trochu bulvární titulek, ale proč ne:) O sport weeku jsem už psal, jednu specialitu jsem o něm ale nenapsal. No a tou specialitou není nic jiného, než že končil ve čtvrtek a v pátek začaly "velikonoční prázdniny". To by nebylo zas tak veliké vzrůšo, kdyby ke mě nepřijela delegace z Ostravy:)

Niki, Kuba, jeho taťka a kamarádka od jeho taťky(hmm... začíná to komplikovaně) přijeli v octavii v pátek v šest hodin ráno, jako by se nechumelilo. Já jsem ve čtvrtek večer nemohl usnout, možná jsem usnul tak ve tři ráno, takže mi vstávání dalo zabrat. Nakonec se to ale povedlo a potkali jsme se. Všichni jsme se ubytovali ve Villa Susi. Tady je to třeba trochu rozvést. První jsem pro ně hledal hotely v Terstu, které byly příliš drahé, potom hotely v Duinu, které byly plusminus stejné, až to vypadalo docela bledě. Potom mi ale Anna s Tessou, což jsou učitelky na praxi z Holandska nabídly, že by mohli zůstat v jejich bytě, protože ony stejně jedou na celé velikonoce do Budapešti. A dohodli jsme se, že by jim zaplatili 20€ na noc za celý byt, což je cena, kterou musí platit ony. Takže jsme bydleli tam. Já jsem se k nim totiž přidal. Shodou okolností jsme bydleli přesně pod Mallikou:)

Hned poté co přijeli a dali si věci do bytu, tak jsme odsouhlasili hodinový odpočinek, který se rovnal spaní. Jedině "dospěláci" se šli ještě projít po Duinu a až potom zalehli. Nakonec jsme se ale všichni sešli vzbuzení a tak jsme se vydali na prohlídku Duina. Ukázal jsem jim tu všechny rezidence školy, hrad, přístav... No prostě všechno. Potom jsme zašli na pizzu a potom na Rilke path, který byl zcela okouzlující, počasí bylo super!

Po Rilke path jsme naopak my mládežníci měli více energie a tak jsme si zašli ještě na Fore beach, na kterou vede docela vzdorující cesta po skále. Niki měla krizové chvilky, ale nakonec to slezla taky:) Potom jsme už šli na večeři, která se rovnala podomácku udělaném salátu s orestovaným kuřecím masem, chutnalo to skvěle! Večer jsme šli ještě na chvilku na bowling a pak se už zalehlo(nebo spíš kecalo? Teď už nevím:D)

Druhý den jsme se vzbudili o půl osmé, teda aspoň já a Kuba. Niki se vzbudila už o hodinu dřív, neptejte se mě, jak to zvládla. Po malé snídani jsme vyrazili do Benátek. Bylo to poprvé, co jsem tam jel autem, takže jsem nevěděl jak přesně sjet z dálnice. První jsme zvolili špatný sjezd a potom jsme se museli ještě otočit, ale nakonec jsme to zvládli. Strávili jsme tam asi 5 hodin, bylo zase nádherné počasí, myslím, že si to všichni užili. Všichni tam byli poprvé v životě, tak to pro ně v to krásném počasí byl rozhodně zážitek. Akorát měli smůlu, že plno památek se opravovalo. Část chrámu sv. Marka a celá kopule nádherného kostela st. Maria della Salute. Měli smůlu. Ale zážitky byly rozhodně silné a nohy bolavé:) Cesta zpátky byla šílená, v autě jsem nachvilku usnul a bylo v něm obrovské vedro, hrůza:D Tento týden je tu furt kolem 20 stupňů Celsia a na dálnici je to samo ještě víc. Večer jsme se zase zašli nachvilku pobavit a pak nadlouho kecat:D

V neděli jsme se úspěšně vzbudili kolem půl dvanácté, takže jsme jakékoliv plány na navštívení Terstu nebo Slovinska zamítli a šli jsme "jenom" do Nového hradu v Duinu. Šli jsme na samostatnou prohlídku, a hrad je opravdu moc pěkný. Dám vám z něho pár fotek...

Vchod do hradu

Fontána hned nalevo od hlavního křídla hradu

Vstup do zahrad Nového hradu

Fotografický souboj mezi Niki a taťkou od Kuby:) To je tak, když se někdo fotí navzájem:)

Pohled na Nový hrad z jeho zahrad

Pohled na starý hrad ze zahrad Nového hradu

Pohled na moji rezidenci, Foresterii, z terasy Nového hradu

Pohled na Duino z věže Nového hradu

Já a Kuba na věži

Mám pocit, že jsme fotili Niki.... No comment:)

V hradu se nesmělo fotit, ale já si aspoň vyfotil moc pěkné schodiště, které tam bylo. Jinak místnosti byly docela pěkně zařízené, v každé bylo něco, bylo to všechno s takovou střídmou elegancí. Ale měli tam klavír od Ferenze Liszta, to není zas tak špatné...

Bunkr pod Novým hradem, který postavili Němci během Druhé světové války.

Po prohlídce hradu si všechno zbalili, já si šel s Niki a Kubou na půlhodiny zatancovat a pak už museli jet. Rozhodli jsme se ale, že půjdeme na pizzu. Pizzerie byla zavřená, tak jsme chtěli jít aspoň na zmrzku, tam ale bylo zavřeno taky. Tak jsme se na to vykašlali a už odjeli...

no a na závěř tu dám téměř společnou fotku:D

Trošku fukal vítr no....

a na úplný závěr tu dám těžký oříšek pro skalní čtenáře blogu: Kdo to je?

Sports Week

Tak jsem se zjistil oddálit psaní příspěvku o Mantově, protože to by mi trvalo asi léta. Tento týden je šílený, o Velikonocích se mi může jenom zdát. Ve škole se jede naplno a navíc je tento týden sportovní.

Všechny normální sportovní aktivity přerušily a uspořádaly se aktivity nové, jenom na tento týden. Je to hodně dobrý nápad a to z mnoha důvodů. První je ten, že si lidé vyzkouší plno nových aktivit, což je pro lidi hlavně z Asie nebo z Afriky hodně dobré. No a druhý je ten, že pokud se tyto aktivity osvědčí a budou peníze (těžko rozhodnout co je důležitější...), tak se můžou stát normálními aktivitami příští rok. Což by nebylo vůbec špatné, protože výběr je šílený!

MONDAY 2ND APRIL

TUESDAY 3RD APRIL

WEDNESDAY 4TH APRIL

THURSDAY 5TH APRIL

5.00 ATHLETICS – Monfalcone – (Cristina, Katarina P.)

2.15 SNORKLING – Miramare (Ilinca)

3.00 SOFT BALL – Fore (Helen)

2.30- ROLLERSKATING – Trieste

5.00 ARCHERY – Monfalcone – (Stefano, Johan)

2.30 TENNIS for non-beginners – fore (Melanie)

3.00 CAPOEIRA – Trieste (Valeria)

2.30 TENNIS for beginners – fore (Anna Z.)

20.00 VOLLEYBALL – Gym

3.00 HORSE RIDING – Malchina – (Julius)

3.00 BIKING – School (Wojtek)

3.00 HORSE RIDING - Malchina – (Julius)

3.00 TABLE TENNIS – Scholtz (Mike)

3.30 YOGA – Lucchese (Sandy)

4.00 JAPANESE SWORD - Fore Lawn (Cristina)

5.30 HANDBALL – Gym (Eva)

5.00 TAI CHI CHUAN – Fore Lawn – (Cristina)

5.30 BALLET – Ples (Salma)

6.00 STEP – Ples (Cristina)

5.30 STREET BALL – Gym (Buni, Filip)

20.00 JAZZ DANCE – Lucchese (Tesa)

6.00 BOWLING – Pizzeria (Malcolm, Bilkan)

6.00 PILATES – Ples (Ilinca)

20.00 KARATE – Ples (Stefano G.)

20.00 ACQUA GYM – Monfalcone – (Rimma)

V pondělí jsem šel první na lukostřelbu, což byla obrvská sranda. V blízkém Monfalcone je totiž lukostřelecký klub, do kterého jsme zajeli. Bylo nás asi 12 a stříleli jsme kolem hodiny a půl. Stříleli jsme se cvičnými luky, žádné takové ty vymakané ocelové s více drátky než kytara... Ale stačily a byla to sranda. Já měl akorát problém, že jsem moc velký a mám velké rozpětí rukou, takže když jsem luk pořádně napnul tak mi šíp spadl:) To by zase tak nevadilo, spíš jsem měl problém s tím, že jsem musel mířit strašně dolů, aby mi to padalo do centra terče... Divný pocit, mířit na téměř na podlahu:D Tady máte pár fotek:

Mallika při fasování... Dostali jsme chránič na předloktí, potom koženku na prsty, abychom luk nemuseli napínat holýma rukama, to by asi dost bolelo... No a potom jsme dostali zásobník na šípy, šípy a ten luk no...:)

No jak vypadám?:D

Vychlamaná Mallika poté, co se trefila do červeného:)

Jeden z mých terčů asi po půlhodině střílení. Není špatný ne? Stříleli jsme asi ze čtyř mětrů...

Holky, které měli ve stejnou dobu atletiku se na nás přijeli po skončení podívat. A pózy jsou čistě náhodné!

Večer jsem šel na Volejbal, ten ale nebyl nic moc. Moje družstvo skončilo třetí z deseti, ale atmosféra byla fakt nic moc. Všichni strašně namachrovaní a arogantní. To fakt nemusím. Ale hrál jsem dobře, nejvíc se mi dařilo na síti:)

V úterý jsem jel na koně! Poprvé v životě(pokud nepočítám hrůzný zážitek z dětství, kdy koně byly asi 3x větší než já...) A bylo to supeeeer! Fajn stáje, milí instruktoři... Pojezdil jsem si asi půl hodinky, z toho deset minut jsem koně ovládal sám:) Šupašupašupa!

Vnitřek stájí, který vypadal moc pěkně. Všechno bylo pokryté pavučinami a vypadalo tak tajemně:)

Syn od Juliuse ze Slovenska. Jezdí tam s ním docela často a tak má i kovbojský outfit:)

No a nakonec já ve vítězném gestu:D

Ve středu jsem šel na bowling. Byl jsem hodně překvapený, protože asi deset minut od Fore je obrovské zábavní středisko, ve kterém je 16 drah na bowling, 10 kulečníkových stolů a plno dalších věcí jako šipky, air-hockey, automaty, autíčka, pizzerie... No prostě všechno. Hráli jsme v družstvech po šesti na dvou drahách. První hra se mi nepovedla, měl jsem asi 60 bodů, ale v druhé jsem si málem sáhnul na 100... Není nehorší ne... Ovšem všechny dostal můj učitel ekonomie, který dosáhl na 175 a jeho osobní rekord je 235... Tak to jsem radši nekomentoval. A navíc má pěkný styl. Holt to někdo umí no...

No a kam půjdu dneska? To ještě nevím, buď znovu na koně, nebo na jakýsi japonský meč a nebo budu mít volno:)

G4P

Tak vám tu dám ještě jeden příspěvek z aktuálního dění na škole a pak se zaměřím na návštěvu Mantovy. Docela tu přestává být sranda, protože na prváky útočí stále více a více pojmy, které dříve slýchávali jenom od druháků...
Prvním je rozhodně Extended Essay, čili EE, na které se už začíná pořádně pracovat. V úterý jsem měl mítink spolu se všemi ostatními, kteří mají EE ve fyzice tak jako já, u Richarda doma. Diskutovali jsme naše témata a tak. Teď si už nevzpomínám, jestli jsem vám psal mé předběžné téma nebo ne. tak to radši zopakuju.. Budu se snažit vyrobit co nejvýkonnější domácký solární panel na ohřívání vody. Bude sranda:) Asi ho zkonstruuju tady a pokusím se posbírat všechna důležitá data během roku. To je ale taková vize, protože budu mít plno práce na konci roku a ještě k tomu EE... Rozhodně by mi to ale pomohlo během letních prázdnin, měl bych méně práce.
Témata od ostatních si moc dobře nepamatuju, akorát vím, že můj spolubydlící Stefano to bude dělat s výstřelem šípu z luku, Daria to myslím bude dělat na tří dimenzionální tvarování, Eda to bude dělat na něco s astrologií, Bogumil na meteoritickou bouři či co... No prostě si hrajou na velké frajery:) Jediný, se kterým se ten mítink dal přežít byl Stefano, ostatní jsou takoví jakýsi divní. A Bogumil, ten mě dostal. Přišel na mítink pozdě se salátem z menzy, vajíčkem a banánem, sedl si, a začal to jíst. No prostě nechutné. My se tam bavíme o EE a on si tam jí vajíčko, jako by se nechumelilo. Richard se na něho tak nějak divně díval (ani se nedivím), ale Bogumil si to nějak neuvědomil. No prostě nádherné vychování, co k tomu říct:) A pak mluvil s plnou pusou:D Jej, to bylo něco:-/
Aby toho nebylo málo, tak do soboty musíme Richardovi poslat plán naší EE, tak aby věděl, na co se chceme zaměřovat. Taky se musíme rozhodnout, jestli potřebujeme nějaké knížky nebo vybavení, aby se to mohlo koupit. Celkově nás Richard směřuje k tomu, abychom toho letos udělali co nejvíc, protože příští rok budeme mít na starosti jiné věci. Je to dobrý nápad, protože ještě navíc Richard odchází a my budeme mít příští rok nového učitele. Prý je to nějaký týpek z Číny... No... tak dík. Pochybuju, že s ním bude taková sranda jako s Richardem. Co se dá dělat, ještě uvidíme.

No a druhým strašákem je Group 4 Project. Je to projekt, který je vyžadován od IB. Podstatou je, že škola vybere nějaké téma a prváci se rozdělí do skupin po čtyřech, vyberou si nějaký problém, který se týká zadaného tématu, a ten se potom snaží vyřešit. Group 4 Project se to jmenuje proto, že group 4 v IB jsou přírodní vědy, tudíž jsou studenti rozdělení podle svých věd. V každé skupině musí být zastoupené alespoň dvě vědy. V mé skupině jsem já:), Nkechi, Sumiko a Alessandro a vědy máme půl na půl: Já a Alessandro máme fyziku a holky mají biologii. Každá skupina musí mít svého vedoucího, který komunikuje s učiteli. V naší skupině jsem vedoucím já:) a naší učitelkou je učitelka biologie, Ann Hill. No a naše téma bude zřejmě zjišťovat, jaký dopad má globální oteplování na stromy a lesy. Zaměřovat se budeme hlavně na jejich růst, protože čím teplejší počasí, tím rychleji rostou. To ale nemusí znamenat, že roste i kvalita dřeva... no a tak. Máme co dělat:) Celá věc skončí na konci dubna... Ještě si užijem...
No a poslední věcí je volba nových studentských zástupců. Až do tohoto pondělí to byly druhačky Larissa a Ridhma, ale volili se noví. No a vyhrál... Shashank z Indie a Sumiko z Japonska. Přesně pro ně dva jsem volil:) A je to fakt dobrá volba, protože Shanshank je tu asi můj nejlepší kámoš no a Sumiko je v mojí tutorial skupině. Uvidíme, kdo bude tahat za provázky:D

Pauza

Tak jsem se rozhodl, že vám dám s návštěvami měst pauzu. Teoreticky bych teď totiž měl psát o tom, jak jsem jel do krásného italského středověkého města Mantova. Místo toho vám ale řeknu, jak to tu teď vypadá v Duinu...
Celé Duino se totiž přeměňuje. Asi před měsícem začali dělat nové chodníky u hlavních cest, které vypadájí moc pěkně. Jsou z červené zámkové dlažby, která pěkně koresponduje s červenými taškovými střechami, které tu všechny budovy mají. Dokonce udělali po stranách ulic i korýtka na vodu, což se hodí, protože všechny cesty jsou tu alespoň trochu z kopce, takže předtím voda tekla všude možně. To jim trvalo asi dva týdny, což na Itálii není vůbec špatné. Akorát se nám nezdála jedna věc, a to, že ta korýtka byla jaksyk vyvýšená, což se ukázalo jako dosti nevýhodné když pršelo, protože voda si bez problémů tekla zase po cestě. Ve středu se ale všechny nejasnosti vyjasnili. Začali totiž dělat i nové cesty. A to tím, že jenom trochu zničili starý asfalt a na něho položili nový, tudíž se veškerý výškový rozdíl ztratil. To by bylo ještě všechno normální, kdyby to neměli rychle jak prase. Myslím, že Japonci jim musí závidět. Asi kilometrovou cestu měli hotovou za dva dny. Oba pruhy. A hned se po nich začalo jezdit. No prostě to byl malý zázrak, když člověk šel do školy a viděl, že ještě nemají nic a potom po první hodině šel ven a zjistil, že už udělali sto metrů jednoho pruhu. Nezapomeňte, že jsem v Itálii. Tady se všechno normálně dělá lentissimo. Moje teorie je, že někdo zaplatil strašně moc peněz. Duino je totiž dost bohaté městečko, protože tu má svoje rezidence mnoho milionářů. Na druhou stranu tu ale bydlí hodně starých lidí, tak nevím. Rozhodně jsou nějaké peníze i z turismu, v sezóně tu přijíždí denně i několik autobusů turistů. Přes zimu měli pauzu, ale už se zase vzpamatovávají. Viděli jsme i první japončíky:)
Ve škole to jde z tuhého do tužšího. Práce jak na kostele, víkendy jsou z 60% pracovní a během týdne se taky nadřu několik hodin denně. Holt přestává sranda. Ve fyzice jsme měli test, ze kterého mám 6/7 a 7/7, takže jsem byl rád. V angličtině se mi taky ještě furt daří, v matice máme veliký test v pondělí, to vůbec netuším, jak dopadne. V ekonomii jsme měli dva testy v jednom týdnu a z obou mám 5/7, takže takový třídní průměr. Hlavně, že vím, co mám zpravit. Ovšem nejabsurdnější situace panuje v italštině. Ve středu jsme začali probírat congiuntivo, což je taková italsko/španělsko/francouzská slátanina, která se vesměs používá pouze v psaném jazyce a jde tu jenom o to, aby měl člověk lepší italštinu. Principiálně není co řešit, člověk si akorát musí zapamatovat horu slov, po kterých následuje congiuntivo. A na to můj mozek začíná docela rezignovat, takže jsem si vymyslel svoje pravidlo: Vidíš divné slovo nebo che, dáváš congiuntivo. Dobrý ne? Docela to i funguje:)
Co se týče EE, tak jsem se docela posunul dopředu. Můj instruktor v sailingu totiž učil na UWC v Anglii fyziku a tak ví, o čem EE je. No a učí fyziku i na nějakém gymnáziu v Monfalcone a hádejte, co zrovna dělají. To samé, co já chci dělat pro EE! Takže mi dal pár tipů a triků, tak jsem z toho šťastný, začíná se to konečně rýsovat... Během nějakého víkendu ten solární panel asi sestrojím a pak se už bude jenom měřit. Snad to nebude tak hrozné, uvidíme.

čtyřtisícovka

V zápalu boje s klávesnicí během psaní příspěvku o Vídni jsem si ani nevšimnul, že už počítadlo dávno překročilo čtyři tisíce! Tak děkuju děkuju! Asi vypíšu nějakou soutěž pro pětitisícovku, takové pěkné číslo:) co vy na to?

Vídeň - Druhý ples a šmitec

V sobotu brzo ráno přijela do Vídně Niki, se kterou jsem se dohodl, že zajdeme na ples. Přijela autobusem Student Agency na "autobusové nádraží", které se ve skutečnosti rovnalo zastávkou před Billou blízko Pratru. Někdo holt šetří za poplatky:) Hned po příjezdu jsme šli k mému hostiteli, aby si tam odložila tašku a pak jsme šli spolu s ostatními do muzea MAK, kde jsme měli sraz.

Přišli jsme tam o trochu později, ale ono to nevadilo, ostatní přišli ještě později. Muzeum nebylo nic moc, polovina výstavy byly jakésik židle, které se dají koupit i v Ikei, tak nevím... Potom jsme se prošli po Vídni, podívali jsme se i do nějakých obchodů a zašli na oběd do Centimetru. O tom jsem vlastně ještě nepsal že? To je úplně skvělá síť restaurací ve Vídni, je jich myslím pět. Dávají strašně velké porce a jsou dost levné - jedno jídlo stojí kolem 5€ a nají se z něho i tři. Centimetr je slavný svými klobásy na míru, takže se tam může zajít a objednat si metrovou klobásu:D To jsme ale radši nezkusili, koupili jsme si mišmaš, což byly vlastně nudle se salámem a chlebem. Docela dobré, ale hodně mastné. Porce to ale byla pořádná:)

Po obědě jsme zase ještě chodili po centru a pak jsme se už pomalu vraceli zpátky domů připravit se na ples, na který jsme nakonec dorazili něco kolem třičtvrtě na sedm. Měl tam přijít i Mike, který měl ale asi hodinové zpoždění. Ples se konal v Rathaus Keller = sklepení vídeňské radnice. Už u vstupu se na nás všichni tak nějak usmívali a dokonce nám dali i čokoládu a pak nás posadili do naší místnosti. Celkem tam měli místnosti dvě: Menší, ve které jsme seděli mi a pak tam začal hrát takový milý staroušek na keyboard samé staré vykopávky:

a potom větší místnost, ve které byl i taneční parket:

Ples začal předtančením. Tančil moc pěkný pár valčík, měli ho moc pěkně upravený. No a potom už začala hrát kapela. Musím teda říct, že byli hodně dobří, hráli tři chlápci. Jeden na keyboard, druhý na basovku a třetí na bubny. Znělo to moc dobře. Tak jsme si zatančili pár skladeb a pak jsme si šli sednout.

Rozhodli jsme se, že si koupíme džus a tak jsem ho šel koupit no a mrcha číšnice za jeden džus chtěla 3€. Tak jsme se domluvili, že to bude naše jediné pití na celý večer:D Tož máme prachy na kupování džusů za 3€ co pár minut? Šli jsme si sednout a za chvilku k nám přišel takový obtloustlý chlápek a zeptal se, jestli jsme z té taneční školy. Tak jsem mu řekl, že ani ne, že sice z taneční školy jsme, ale že jsme z ČR a tudíž o nás asi nic neví. Nějak to pochopil a odešel. Já se pak šel zeptat jedné paní, která byla zřejmě oficiální fotografkou, jestli by mi ty fotky nemohla poslat na mail. Tak trochu jsme se zakecali, ptala se odkud jsem, já řekl, že studuji v Itálii blízko Terstu na UWCAd, ona řekla, tyjo já jsem tam byla... No znáte to, stará pohádka... Ale to, že byla v Duinu, mě trochu překvapilo, to se musí nechat.

Pak jsme si zase šli trochu zatancovat a když jsme si šli sednout, tak k nám přišla ta fotografka a řekla nám, že je pro ně velkou ctí mít nás tady (to už tam byl i Mike, takže mít někoho z Hong Kongu na ně zapůsobilo ještě víc) a přesadili nás do hlavní místnosti, hned vedle parketu a shodou okolností hned vedle toho chlápka, co se nás ptal na tu taneční školu. Měl tam s sebou nějaké dvě mladé holky, tož nevím...:)

No a tady jsme na fotce všichni tři, jak tam sedíme:

Pak jsme zase tančili a povídali si, prostě klasika a najednou přišli nějací lidi s lístky do tomboly. Tož jsem si řekl, štěstí je mrcha, ale tak co. Zkusíme ne? Jenže vono to bylo fikané. Oni totiž měli dvě barvy lístků a první kolo tomboly spočívalo ve vybrání barvy lístků, která putuje do finále. Druhá barva potom dostala cenu útěchy. Tak jsem na to šel ekonomicky, já si koupil zelený a Niki jsem řekl, ať si koupí oranžový. Mike si koupil taky oranžový a s napětím jsme čekali. Za půl hodinky bylo první kolo a... zelená postupovala! Takže niki si šla pro cenu útěchy, kterou vlastně vidíte na fotce - byla to taštička Nivea s nějakým testovacími vzorky kdovíčeho.

No a potom přišel největší zážitek večera. Ten chlápek, co seděl ve dle nás za námi najednou přišel a řekl nám, že přijde kouzelník, a že bude potřebovat nějaké páry na tančení a pak udělá kouzlo. No a mě a Niki si vybrali pro Jive. A mikovi přiřadili jakousi blondýnu, co tam byla s tím chlápkem, tu vlastně vidíte taky na té fotce... Kurňa, dobrá fotka, je na ní šecko:D

Souhlasili jsme no a za chvilku to začalo. První tančili nějací jiní lidé, pak Mike no a my jako poslední. Všechny tance měli nějakých 20 sekund, ale mám takový pocit, že nám dali nějakou delší ukázku... Nevím proč:D Po tančení jsme se seřadili pod kapelou no a odtud mám i foto:

No a teď k tomu kouzlu... Kouzelník si z pódia vybral jednu paní, která vybrala pět párů. Já a Niki jsme byli mezi nimi. Mike ne. Pak vybrala tři páry a já a Niki jsme tam zase byli. Pak dva. Zase my, společně s třetím párem zleva. No a pak vybrala vítězný pár (nevím, na jakém základě vybírala...) a hádejte, kdo vyhrál. Já a Niki. Na jednu stranu jsme byli rádi, na druhou... Co s náma bude ten kouzelník, který furt jenom mluví německy, bude dělat? Tak tam cosyk vyprávěl a vyprávěl a my jsme stáli uprostřed parketu... A potom si zavolal jakéhosi chlápka, který přinesl malou krabičku. Otevřel ji, a v ní byl lístek, na kterém bylo napsáno JIVE, já si to totiž přečetl. Pak zase cosyk povídali a pak se nás na něco zeptali. Samozřejmě jsme neměli šajnu na co, a tak jsem řekl JIVE... A on nás hned pobízel, ať to řeknem hlasitěji, a potom hlasitěji a hlasitěji a publikum vřelo a všichni byli celí překvapení, že chlápek, který měl asi 10 minut času na napsání na lístek, jaký tanec tančili vítězové, uhodl, jaký tanec jsme tančili. No prostě zázrak... jej.. Ale zážitek pěkný, no ni?

Pak se zase tančilo a o půlnoci byla tombola. Bylo v ní asi 30 cen a všichni jsme napjatě očekávali. No nic jsem nevyhrál... Sakra... A ceny tam byly hodně dobré, ty nejlepší v ceně kolem 1000€, tam rozdávali obrazy a kupóny snad na celou Vídeň a kdovíco ještě jiného..

Asi o půl jedné jsme odešli, protože ples končil v jednu a my jsme byli docela unavení. No a v neděli o půl deváté Niki z Vídně odjela... Já se pak musel vrátit do bytu, zbalit si věci a odjet. Vlak mi odjížděl v jednu a do Duina jsme dorazili asi v deset. Byl jsem hrozně unavený a tak jsem šel téměř hned spát.

No a to byl Project week ve Vídni. Teda, řeknu vám, byla to fuška všecko napsat... Ale je hotovo... ikdyž s dvoutýdenním spožděním, ale co se dá dělat...:)

Vídeň - Téměř šmitec

Ve čtvrtek jsme měli oběd ve vídeňské buňce OSN.

Sešli jsme se tam načas téměř všichni, jediný kdo přišel pozdě byl Yilu. Přišel hodně pozdě a tak jsme se s ním potkali až vevnitř ve vestibulu. Ještě předtím se ale ještě stihly udělat dvě fotky: jedna skupinová

a jedna dvojička:)

Na fotce je Mallika s jednou holkou, která na nás čekala na nádraží, když jsme přijeli. Je to absolventka školy v Indii, kde skončila minulý rok.

potom jsme už pádili dovnitř. Za chvilku k nám přišel chlápek se štítky, které nám přilepili na oblečení a pak ještě zkontrolovali naši identitu.

Kdo je ten černoch to se mě neptejte, nějak se k nám už od začátku přidal...

Vevnitř jsme se potkali s různými absolventy UWC, kteří teď pracují v OSN a byli to vlastně oni, co nás na oběd pozvali. Každý zaměstnanec totiž může pozvat naráz na oběd maximálně pět lidí. Tyhle dvě dokonce byly absolventky naší školy:

Po vstupu do centrální budovy nás ohromila plejáda vlajek všech členských států:

no a i ta naše matička země tam byla, hned u středu. Že to ale byla fuška ji najít...

Pak jsme šli na oběd do menzy, která byla hodně dobrá, měli na výběr ze strašně moc jídel. Celkově jsem tam nechal asi 8€, ale stálo to za to. Během oběda jsme si povídali s našimi hostiteli a potom nás trochu provedli po celém komplexu. Hlavně nás zavedli do středně velké zasedací místnosti:

nahoře vidíte kabiny pro překladatele. OSN má 8 oficiálních jazyků: Angličtina, Francouzština, Španělština, Čínština, Němčina, Ruština a ty zbylé si nepamatuju.. anebo že by bylo jenom šest oficiálních jazyků??? Ale tak koho to zajímá... Konkrétní kabiny však závisejí na konkrétním jednání, tudíž se může stát, že naráz nejsou zastoupeny všechny jazyky.

Při cestě zpátky jsme byli v patře nad vlajkami, kde byla maketa celého komplexu, tak tady ji máte:

Tím jsme naši návštěvu zakončily. Trvala pár hodin, a byla fakt pěkná, všichni lidi byli na nás moc milí:) Než jsme ale z budovy vyšli, udělali jsme si ještě skupinové foto:

Potom jsme už pomalu pádili na náš první seminář, který byl o komunikaci. Trval asi čtyři hodiny a přednášející byl jeden ze členů AIESEC. Byl zajímavý, dozvěděli jsme si plno věcí a byl hodně interaktivní, což je vždycky dobré. Ale jinak o něm není moc co psát, to by vám asi stejně nic neřeklo...

V pátek jsme měli v deset dopoledne druhý seminář, který byl o sebe rezentování. Ten byl ale o trochu horší, i když pořád zajímavý. Přednášející ale nebyl tak dobrý, bylo to jakésik divné. Ale užitečné.

Odpoledne jsme potom měli formální zakončení celé akce, které bylo hodně zajímavé. Byla to tzv. Feed-back session, ve které jsme asi dvě hodiny různými metodami řešili a probírali celý náš projekt. Všichni jsme byli moc spokojení, protože se nám podařila navázat komunikace UWC s AIESEC, pro co jsme do Vídně jeli. Navíc jsme se naučili hodně věcí během přednášek a potom jsme si i zapařili - kdo by chtěl víc. Ale přesto bylo pár chybiček, které bylo třeba vychytat a ty jsme tam probírali.

No a to byl konec naplánovaného programu. V pátek večer jsme se sešli před radnicí, která byla nádherně osvětlená a pod kterou byl obrovský areál pro bruslení.

Všichni se tak nějak rozprchli a pak jsem tam už zbyl jenom já a mallika, které přišla SMS od Emanuela, což je jeden chlápek z rakouské buňky UWC, jestli nemáme čas, že by se s námi chtěl setkat, protože jsme se potkali jenom jednou. Souhlasili jsme a za dvacet minut už byl v centru a provedl nás po noční Vídni. Byla sranda:)

No a na sobotu si ještě chvilku počkejte, ta byla speciální, tak si zaslouží samostatný příspěvek...

Vídeň - Úterý & Středa

V úterý jsme měli docela volno, jenom odpoledne jsme se potkali s Franzem Gammerem, který na naší škole učil devět roků matematiku. Naše škola má totiž s Rakousem takovou zvláštní smlouvu, a to že každé dva roky k nám jede na praxi nějaký Rakouský učitel matematiky. No a Franz si to trochu prodloužil. Loni ho vystřídala Eva Kailbauer, které je moje učitelka matematiky. Franz nás provedl po centru Vídně, takže jsme ji poznali trochu líp.

Já, Alvaro a Mike jsme si naplánovali návštěvu opery. V ten den se hrála La traviata od Verdiho - co víc si přát. Vídeňská opera je ale taková trochu divná. Vysvětlím proč. Zaprvé, budova byla téměř úplně zničena za druhé světové války, byla ale zrekonstruována. Z vnějšku vypadá moc pěkně a honosně:

vevnitř ovšem zrekonstruovali jenom vstup a hlavní schodiště:

Hlediště bylo ale odfláknuté. Žádné ozdoby, nic. No a ta opona...

Co je taky zajímavé je to, že na stropu hlediště nebyla žádná honosná malba, jak je normálně zvykem. Jenom takový obyčejný lustr. No... Holt došly prachy asi...

No a teď vám řeknu obrovský paradox: Oni totiž prodávají lístky na stání. To by nebylo nic překvapujícího, ovšem... Mají tři kategorie, mezi kterými je rozdíl v patře. Liší se taky v ceně, ty nejdražší lístky na stání stojí 3,5€. A hádejte kde jsou. Hned naproti jeviště v přízemí. Odtamtud byla vlastně vyfocená ta fotka. Věřili byste tomu? Nejlepší místa dají nejlevnějším lístkům. A hned vedle nás seděli lidi v lóžích, které je stály přinejmenším 100€. Tak jsme se jim vysmáli.

S lístky na stání jsou ale dva problémy: Jeden je to, že je o ně docela velký zájem a prodávají se jenom před představením. Člověk tudíž musí jít do fronty kolem 6 hodin, aby si koupil lístek na operu, která začíná o půl osmé. No a druhý problém je to, že jsou to lístky na stání, samozřejmě. Mají to ale docela dobře vymyšlené, člověk se může opřít o zabradlí, a pokud nemá velký zadek, tak si i sednout mezi dvě příčky zábradlí, což jsem já udělal, takže jsem měl nakonec docela pohodlí.

No a poslední problém opery jsou titulky. Ve všech rozumných operách se titulky promítají nad jeviště tak, aby se lidi mohli dívat zároveň na operu a na titulky. Což je chytré, ne? Ale ve Vídni ne. Kladli důraz na "luxus" a proto měl každý svoji vlastní malinkou televizku (i my), na které se mu titulky promítali. Až na to, že musel pořád hýbat hlavou od titulkům k opeře, protože televizka byla umístěná na opěradle sedadla v předešlé řadě. Fakt super...

Teď ale k samotné opeře. Byla absolutně výborná. La traviatou bylo INSPIROVANÉ Moulin Rouge, takže máte tušení, o čem ten příběh je. Orchestr byl hodně dobrý, nejlepší ale byl hlavní soprán, ta zpěvačka byla neuvěřitelná. Celá opera byla plná slavných árií, takže jsem si ji užil strašně moc. Je to nejlepší opera, kterou jsem viděl, spolu s Le nozze di Figaro v Praze.

Ve středu jsme dopoledne přisedali jednání týmu pro recruitment. Byla to nuda, protože jsme nevěděli přesně, o čem se baví a navíc ten tým nebyl nic moc. Ztracená hodina času... V šest hodin večer jsme potom šli na týdenní schůzi AIESEC, která byla o mnoho lepší. Jsou to hodně vtipní lidi:D Mají různé šílené AIESEC tanečky, které dělali co chvilku:) No a Slaviša s Axelem a Yilu s Evitou tam měli prezentaci o UWC. Moc se jím ale nepovedla, protože byla hodně seriózní, což do celého konceptu moc nezapadalo.

Celý mítink měl asi dvě hodiny a po něm jsme šli do Karaoke baru. Ze začátku se mi moc nelíbil, protože muzika v něm nebyla moc dobrá a museli jsme čekat půl hodiny, než karaoke začne. Využili jsme času a vybrali jsme si písničky, které jsme chtěli zpívat. Vybrali jsme jich asi 30 a pak jsme okupovali karaoke asi na hodinu a půl:D:D Ale pěkně jsme to tam rozjeli, písničky jsme vybrali dobré a ostatní zpívali s náma. Byli tam dva mikrofony, kolem kterých se vždycky shromáždila skupinka lidí a už to jelo. Zpíval jsem jak o dušu, a mým největším hitem byla písnička Quando, quando, quando, kterou jsem vůbec neznal, protože si ji vybral někdo z lidí, kteří v baru nebyli. ale měl jsem v ruce mikrofon a tak jsem se snažil:D Sloky jsem v podstatě odrecitoval no a v refrénu jsem furt zpíval Quando, quando, quando:D:D No a poslední písničku jsem si střihl s Mallikou, když jsme zpívali You should be dancing od BeeGees. Užili jsme si to stoprocentně:) po téhle písničce jsme odešli, bylo kolem půlnoci.

to be continued:)

Rilke Path

Tak jsem se rozhodl, že vám dám s Vídní na chvilku pauzu. Dneska byl náádherný den a já se rozhodl poprvé v životě zajít na Rilke path, který začíná hned u Foresterii. Rilke byl básník, který tady strávil hodně času a napsal o tomto regionu sbírku básní. No a cesta, která vede po skalnatém pobřeží z Duina do Sistiany je pojmenována po něm. Za první světové války byli na cestě vybudovány pozorovací místa, která sloužila Rakušanům k pozorování Terstského zálivu. Během druhé světové války byl Sistianský přístav domovským přístavem mnoha ponorek.

Po válkách udělali z vojenských pozorovatelen panoramatická místa, která stojí za to.

Tak jsem si tam dneska zašel, trvalo mi to asi tři hodiny, protože celý chodník má několik kilometrů a já jsem nespěchal... Vzal jsem si přehrávač a pustil si zuzku Navarovou a chodilo se jak jedna báseň:)

Tak první fotka Nového duinského hradu, ten ještě uvidíte často:)

Nějaká skupinka náhodných lidí...

Dvě staré paní, které se v klídečku procházely

Dvě paní, které se opalovaly asi v polovině chodníku...

Bývalý bunkr, který přestavěli

a tohle je z něho průchod na soukromou vyhlídku...

Camilla z Itálie, která se šla proběhnout

Přístav v Sistianě

Nějaká jeskyně, kterou jsem objevil blízko přístavu. Je dokonce i označená:)

Přístav podruhé. Až dolů jsem nešel, protože se mi nechtělo chodit nahoru a dolů:D A měl jsem docela žízeň:)

No vyhlídka k nezaplacení ne?

Renato, který hrál na kytaru, když jsem se vrátil do Foresterie:)

a konec zvonec

Vídeň - Pondělí

V pondělí nám už začala práce, poprvé jsme zašli do centra AIESEC. Tam nám jako první řekli plán na celý týden a pak jsme dostali od šéfa Vídeňské buňky přednášku o tom, co to vlastně AIESEC je. Takže teď vám to konečně můžu dopodrobna popsat:)

Takže... AIESEC byl založen v roce 1949 a centrum má v Rotterdamu. Je zastoupený v 95 zemích na více než 150 universitách a celkově sdružuje asi 22 000 aktivních studentů. Je to nezisková organizace a studenti v ní můžou zůstat po dobu studia na univerzitě a potom pokračovat přibližně 2-3 roky, což znamená, že se organizace hodně často mění.

Původně byl zaměřený jenom na pomáhání studentů získávat roční kurzy v obchodních společnostech po celém světě, dnes se ale zaměřuje i na jiné věci a ve skutečnosti funguje jako organizace. Od svých členů očekávají 10 hodin práce týdně. Každý člen patří do určitého týmu, který se zabývá řešením různých věcí. Ve Vídni mají 5 týmů:

Enterpreteurship, Global developement, European Intergration, Cultural sensitivity a Corporate social responsibility. Vídeňská buňka má 60-70 aktivních členů a v celém Rakousku jich je asi 180.

Každý semestr nabírají nové členy, ke kterým mají různé požadavky, které jsou docela podobné požadavkům UWC - active learner, culturally sensitive, socially responsible, team worker...

I přes to, že se dneska AIESEC nezaměřuje jenom na výměnné pobyty, toto je stále základním významem a proto mnoho členů pracovalo několikrát v celém světě - z tohoto hlediska je organizace výborná příležitost do života. Jak často si člověk zajede pracovat do Indie - jenom na zkoušku? A pak třeba zjistí, že je dobrý a nechají si ho? Mno???

No tak tohleto jsem se dozvěděl na té přednášce. Večer jsme měli pozvání na párty do klubu Kaiko, tak jsme byli celí netrpělivý. Od sedmi do osmi tam měli drinky zdarma a tak jsme se tam sešli něco před osmou, tak abychom jeden drink zdarma chytli. Klub vypadal hodně prestižně:

No co vám budu vyprávět, pařili jsme jak o život:) Hudba byla skvělá a lidi pařili a pařili. Ikdyž párty jsme začali my a poté, co jsme odcházeli, jsme se dozvěděli, že jsme to tam oživili strašně moc, že většinou je párty docela mrtvá... No a pár fotek ukazuje, že tentokrát rozhodně mrtvá nebyla:

Slaviša se rozhodně bavil..

Evita, Yilu a šílený chlápek uprostřed, který je členem AIESEC, ale je takový jaksi... hmm... nestabilní?

No a tady jsme skoro všichni po párty... Všichni docela spokojení ne? Odcházeli jsme asi o půlnoci, abychom stihli metro, které o půl jedné přestává jezdit. A navíc hudba už nebyla ke konci nic moc... Celkově to ale byla supr dupr párty!

Vídeň - Ples

Sraz na ples jsme měli v sobotu v devět odpoledne před palácem Auesberg, ve kterém se ples konal: Takhle vypadal, když jsme tam přišli:

a takhle vypadal, když jsem se tam po pár dnech vrátil ve dne:

Plní očekávání jsme se setkali, ale pak jsme zjistili, že holky měly nějaký problém, a tak jsme na ně museli čekat - takže tady máte foto mužské části naší výpravy (Já tam samozřejmě nejsem, protože jsem fotil):

Zleva: Slaviša z Bosny a Hercegoviny, Alvaro ze Španělska, Axel ze Švédska, Mike z Hong Kongu, Abdoulaye ze Senegalu a Yiulu z Kanady/Číny.

Nakonec jsme se ale dočkali a holky přišly. Vešli jsme dovnitř a dali jsme si bundy do šatny. Vyšli jsme nahoru po shodech

a už po cestě se mi něco nezdálo. Plno lidí kouřilo, někteří byli tak nějak divně oblečení, ale řekl jsem si, že to není důležité, a pomalu jsme vyšli do prvního patra, ve kterém se všechno odehrávalo.

Zklamání. Obrovské zklamání. Taneční sál byl malý a ještě v něm hrála kapela. A navíc měl takový divný tvar - vlastně je to vidět na fotce budovy - tančilo se jenom v takové elipse, která tvoří hlavní část paláce. A uprostřed byla kapela... Hrůza -no posuďte sami

Kapela hrála hodně špatně - taková kapela čtvrté cenové skupiny v Čechách. A hlavně vůbec nehráli písničky, na které by se dalo normálně tancovat. Buď to byly nějaké hrozné úpravy, nebo nasadili dvojnásobné tempo a nebo hráli nějaké totální šílenosti. Asi největší šok jsem utrpěl, když zpívali "Who the fuck is Alice", což je sice super písnička, ale na plese? No pardon... Výzdoba byla ale nádherná a palác vypadal opravdu krásně:

V druhém sále byla diskotéka pro mladé lidi, která už úplně totálně zruinovala pocit, že jsme na plese. Tak jsme se tam tak odevzdaně mihotali, semtam si zatančili, semtam pokecali.... O půlnoci měli "předtančení", což byly dva latinskoamerické páry. No něco hnusnějšího jsem ještě neviděl. Chlapy nevím, kde sehnali, strašák do zelí by nebyl o moc horší. Pokaždé, když baba dělala nějaké efektní figury, tak stáli jak prkno a ani se nehli - ani základ, nic. No a pak tam házeli partnerky do vzduchu a z jednoho konce parketu na druhý... No hrůza. Hráli si na efekt a nakonec to vypadalo hrozně.

Z plesu jsme odcházeli různě, já jsem odešel s poslední skupinkou asi kolem tří hodin ráno. Neptejte se, proč jsme tam tak dlouho zůstali... Museli jsme vzít noční autobusy, ze kterých máme několik historek. Malliku obtěžoval nějaký úchyl, Anna s Perlou hledali beznadějně cestu domů, až jim nakonec zastavil řidič taxíku, který mluvil arabsky a popovídal si s Perlou a nakonec je svezl zadarmo, no a nakonec já, Alvaro a Axel jsme měli docela nepříjemnou vzpomínku.

Mike s Abdoulayem odešli z plesu před půlnocí a domluvili jsme se, že až my přijdeme, tak je prozvoníme, oni se vzbudí, a půjdou nám otevřít dveře. Abdoulaye měl ale vypnutý mobil a Mike na prozvánění nereagoval. Stáli jsme přede dveřmi asi půl hodiny a nakonec jsme se rozhodli zavolat naši hostitelku, ať nám otevře. Samozřejmě jsme ji vzbudili a ne každý se rád budí v neděli ve čtyři hodiny ráno... Tak jsme se jí omlouvali a pak jsme Mike s Abdoulayem zprdli úplně totálně... Co se ale dalo dělat... Nakonec se to všechno vyřešilo a Constanze - hostitelka - zas tak naštvaná nebyla.

No a to by bylo o prvním plesu asi tak všechno:) Jedině snad na závěr fotka Malliky se Slavišou:

Vídeň - Sobota

Po zjištění, že se nám vrátí peníze za vlak, což bylo přibližně 20€ za každého, jsme bohužel zjistili, že Mallika chce ty peníze dát škole... Ono je to pochopitelné, ale furt... Kurňa:D 20€ navíc by udělalo Vídeň mnohem přitažlivější:) No... Nechám peněz...
Za chvilku jsem zjistil, že mi brácha poslal sms, ve které říká, že už se blíží k Vídni. Já se s nim a s celou rodinkou totiž domluvil, že se ve Vídni potkáme. Napsal jsem, že jsme měli zpoždění a že se potkáme v jednu hodinu u radnice. Pak jsem si musel koupit jízdenky. Naši průvodci se nám to snažili jaksyk vysvětlit, bylo to ale komplikované... Museli jsme si koupit dvoje denní jízdenky a pak jednu týdenní, která ve Vídni platí jenom od pondělí do neděle, a proto jsme ty denní jízdenky potřebovali na sobotu a neděli. U té mašiny bylo napsáno, že můžeme platit i kartou, což jsem upřednostnil, protože jsem se nechtěl zbavit hotovosti, ale bohužel to nefungovalo, tak jsem musel platit bankovkou, bylo to dohromady asi 20€. Ostatní s tím měli trochu větší problémy, dělali, jako by viděli automat na jízdenky poprvé v životě. Měl sice dotykový displej, ale to by to mělo udělat spíš jednodušší ne? Hlavně Mike... Ten než to všechno objevil...
Nakonec jsme to ale nějak zvládli a všichni jsme se vydali do hostelu, ve kterém bydlela Mallika. Byl kousek od nádraží a došli jsme tam pěšky. Vypadal docela pěkně, až na to, že byl trošku přecpaný poté, co tam přišla skupina dvanácti lidí s velkými kufry... Hoteliérka musela chvilku obsluhovat ostatní lidi a tak se na Malliku dostala řada asi za deset minut. Chlápek, který měl hned vedle recepce okýnko na vydávání kávy, se pořád ptal, jestli se někdo přihlašuje nebo odhlašuje z ubytování a my jsme mu museli pořád vysvětlovat, že tu jsme jenom s Mallikou, a že čekáme, kdy ji ubytují.
Během doby, kdy Mallika vyplňovala formuláře, přišel do hostelu Franz Gammer, který učil na naší škole, a dost nám pomohl s organizací našeho projektu. Přivítali jsme se, čímž vznikl v hostelu chaos, který asi všichni neoceňovali, ale tak co... ať si zvykají:D Za chvilku všichni kluci odešli ke svým hostitelům. Holky zůstaly s Mallikou, protože jejich hostitelka nebyla doma a tak si u ní museli nechat kufry, které k ní zavezli odpoledne.
Zjistili jsme, že bydlíme blízko Schönbrunnu, což je docela daleko od centra. Bydlíme tam všichni kromě Yilu, který bydlí jinde, protože tady už pro něho není místo. Když jsme do bytu dorazili, zjistili jsme, že máme jenom jeden pokoj, ve kterém navíc ještě bude zřejmě bydlet náš hostitel Benedikt, až se vrátí z Egypta. A to je nás šest kluků, takže je to docela zážitek.
Moc dlouho jsme se ale v pokoji neohřáli - museli jsme pohnout, abychom byli v jednu u radnice, ve které jsem měl já sraz s rodinkou, ale taky my kluci s ostatními. Dorazili jsme tam přesně v čas a s rodinkou jsem se potkal. Až na to, že mi zatajili, že přijede taky babička, což mě fakt překvapilo:) Samozřejmě mě hned zprdla za bundu, ale co se dá dělat:D Představil jsem je části skupiny, která už přijela a čekali jsme na ostatní. Nějak se neměli k příchodu a tak jsme se rozhodli, že já s rodinkou půjdeme do kavárny a Alvaro nám pak řekne, až ostatní přijdou, ať se můžem domluvit, jak to bude odpoledne vypadat.
V kavárně bylo moc pěkně, šak byla taky kousek od radnice... Trochu jsme pokecali a pak přišel Alvaro. Odešel jsem s ním, abych se domluvil na programu. Oni chtěli jít na bleší trh, ale já jsem řekl, že zůstanu s rodinkou a že se sejdeme o půl šesté před centrem AIESEC a potom půjdeme na večeři. Vrátil jsem se tedy do kavárny a dopil horkou čokoládu. Asi za půl hodiny jsme potom odešli a šli jsme se taky, i když volnějším tempem, projít po Vídni. Vzali jsme to od parlamentu přes muzea až k Maria-Hilfer straße (nebo tak nějak). Tam jsme si prošli pár butiků a nakonec jsme zapadli do mekáče, kde jsme si dali McChicken za 1€ a pár dalších věcí.
Pak jsme se tak pomalu blížili zpátky k parlamentu, kde jsme se rozdělili, já jsem jel na sraz tramvají a oni autem, chtěli se totiž k večeři připojit.
Poté, co jsem tam přijel tam ale nikdo nečekal, což mě dost naštvalo a tak jsem se s rodinkou rozhodl, že nejlepší bude, když já pujdu ke svému hostiteli a oni do svého hostelu. Tak se taky stalo, předem mě ale vybavili vším možným co pro mě nakoupili (ještě jednou děkuju). Rozloučili jsme se a já šel.
Domů jsem dojel asi po hodině, trochu jsem se zklidnil, převlékl se a už byl pomalu čas jít na ples... A o tom zas někdy příště...

Vídeň - cesta

Dneska se mi podařilo připojit k internetu - náš hostitel má Wifi a potřeboval jsem zjistit heslo. Takže... Vezmu to pěkně od začátku:
Z Duina jsme vyjeli v pátek o půl osmé večer. Cesta do Udine, ze kterého nám vyjížděl vlak, nám trvala asi hodinu. Na nádraží jsme pak ještě museli čekat dvě hodiny, než vlak přijel. Byl to noční Eurocity vlak, který jel do Vídně přímo a končil v Praze - to znamená, že mám ze školy dobré spojení domů i vlakem:) Měli jsme zarezervované dvě kupé. V mém byla Mallika, Slaviša, Valentine, Yilu, Evita a já, v druhém byl zbytek naší skupiny: Anna, Perla, Mike, Axel, Alvaro a Abdoulaye. Ve vlaku byly dvě zásuvky na elektřinu - jednu jsem si zabral já pro notebook a druhou Slaviša, který po cestě nabil mobil. Sedadla byla docela komfortní, zajímavá věc byla, že se dali sesunout a nakonec byly rovnoběžně s podlahou a když to tak udělali všichni, tak vznikla jedna velká postel přes celé kupé. Samozřejmě jsme to tak udělali a Yilu, Evita a Valentine šli hned spát. My ostatní jsme ještě kecali, ale po hodině jsme už zůstal vzhůru jenom já, Slaviša a Mallika. Já jsem chvilku pracoval na notebooku a pak mě to přestalo bavit a tak jsem s nimi kecal.
V jedné stanici, Villach, vlak zastavil asi na půl hodiny. Nevěděli jsme proč a tak jsme čekali a dělali si z toho srandu. Pak se najednou rozjel, ovšem v opačném směru... Tak jsme z toho byli tak trochu mimo, ale to zdaleka nebylo všechno. Za chvilku zastavil a znovu změnil směr jízdy, takže jsme nakonec jeli ve stejném směru jako předtím, než jsme dojeli do Villachu. Nějak jsme se shodli na tom, že asi potřeboval ze stanice vyjet, protože nebyla průjezdná, a teď už pokračuje v cestě. Jaké bylo naše překvapení, když se vlak vrátil zpátky do Villachu!! Už jsme si z toho moc srandu nedělali, protože vlak tam stál asi 20 minut. Pak se rozjel zase zpátky, tentokrát ale plnou rychlostí, což nás trochu vyděsilo. Pak jsme se ale uklidnili, a šli spát.
To byl docela problém, protože mezitím se Yilu, Evita a Valentine docela uvelebili a tak pro nás nezbývalo moc místa... Museli jsme se na místo, které odpovídalo dvěma sedačkám naproti sobě, uvelebit tři. Nakonec jsme to vymysleli tak, že já jsme spal kolmo na všechny ostatní = měl jsem nohy na nohách ostatních. Díky tomu jsme se tam nějak vešli. Já jsme usnul asi po půl hodině, stejně jako Mallika a Slaviša. Během cesty jsem se několikrát probudil, ale spalo se mi docela dobře.
Ostatní mě vzbudili dvacet minut před tím, než jsme měli vystoupit. Zjistil jsem ale, že máme dvě (!) hodiny zpoždění, což byl docela problém, protože jsme měli domluvené, že na nás budou tři lidi čekat na nádraží. Nakonec jsme se tam ale setkali, a co víc, dokonce jsme vysoudili na informacích, aby nám vrátili peníze - a oni řekli, že nám pošlou do Itálie celou cenu!!!:)
Tím bych ukončil tento příspěvek - zbytek příště!

Vídeň - před odjezdem

Tak kamarádi, dneska o půl osmé odjíždím do Vídně:) Nevím, jak na tom budu s psaním na blog, protože nevím, jestli tam bude internet... Každopádně o všem napíšu!! Mějte se, ciao!

Nemoc a Mr. Sponeck

Hrůza... Už přes dva týdny jsem jakysi nachcípaný a od minulého úterý je to docela vážné. Furt kašlu a už mě to přestává bavit... Ve středu jsem byl na sick listu a taky dneska a možná budu i zítra. Připadám si jak chodící lékárna - mohl bych ty léky prodávat... Každý den dýchám přes nějakou mašinu Aerosol, trochu to pomáhá... doufám... A dneska mi doktor nabídl injekci, že pomáhá... Řekl jsem, že teď ne, ale že jestli se to nespraví do pátku, kdy musím odjet do Vídně, tak si ji vezmu. No a potom mi dal kapky na kašel - s opiem:D:D No tak nevím, jestli to musím brát tak vážně:D Ale docela mě to štve, protože musím být zdraví do Vídně, jinak to bude stát za ...
Celý víkend jsem proležel v posteli, pracoval jsem a díval se na filmy:) a bral antibiotika, samozřejmě:D V pondělí jsem šel do školy, protože jsem měl test z matematiky, který si myslím, že nebyl špatný, snad by z něho mohla být šestka... A pak jsem měl laborky, ve kterých jsem dělal takový záhadný pokus, který je ale šíleně akční.
Do umyvadla teče tenký proud vody a celé je to zakryté v krabici, aby uvnitř byla tma. Nahoře je připevněné takové divné zařízení, které v rychlém intervalu zapíná a vypíná světlo - ve skutečnosti tak rychlém, že si to člověk ani neuvědomí. To má za následek, že místo toho, aby člověk viděl proud vody, vidí kapky jednu za druhou, jak padají:D Je to šupa a vypadá to fakt dobře. Jde si s tím různě pohrát a tak... No a našim úkolem je napsat na to Planning Lab Report - to znamená vysvětlit, proč to tak je... Hmm... šupa:D:D
Dneska přijel do školy Hans Sponeck, což je bývalý velmi důležitý diplomat, který působil v Íráku. Co dělá teď to nevím, vím akorát, že z úřadu odstoupil v roce 2000. Místo čtrté hodiny jsme měli jeho přednášku, na kterou jsem ale nemohl jít, protože jsem byl na sick listu... Smůla... Ale naštěstí jsem si to vynahradil odpoledne, kdy měl ještě besedu se studenty, na kterou jsem zašel. Strašně zajímavé. Působil hodně příjemně a výborně mluvil.. Super zážitek:) To se mi na téhle škole líbí, člověk má možnost potkat důležité lidi, kteří dávají prezentace. Většinou jsou hodně dobré:)
Dneska jsem taky, doufám, dokončil práci na prvním verzi Economics Internal, což je analýza článku použitím ekonomických teorií. Trvalo mi to celkem asi 7 hodin, ale vypadá to dobře. Zítra to dám učiteli, který to opraví, navrhne změny, které provedu a to už pak bude finální verze. Je to důležitá věc, celkem během našeho studia budeme mít 4 Internals, které dohromady utvoří osobní portfolio, které myslím tvoří 30 procent závěrečné známky, což není k zahození.
No a co budu dělat zítra? ještě nevím, jestli zůstanu v rezidenci nebo ne... Ráno musím jít za doktorem a uvidí se...

Project week

rozhodl jsem se, že pro změnu napíšu příspěvek bez obrázků, abych si vás nerozmazlil. Ale nebojte, nebude to nudné.... Bude to totiž o... PROJECT WEEKu!! První trocha teorie: Project week každým rokem požádá každá UWC. Naše škola měla pár roků pauzu, protože nebyly peníze, ale loni se k této tradici vrátila a letos v ní pokračuje. Cílem každého projektu musí být práce pro společnost nebo jiný úctyhodný projekt, prostě to nemůže být dovolená. V praxi se na jeden týden zavře celá škola a studenti se rozjedou pryč. Někteří zůstavají v Duinu, někteří v Itálii, ale většina jede do zahraničí. Co já vím, tak se letos jede do Turecka, Anglie, Ruska, Rakouska, Francie, Belgie, Řecka, Maďarska a určitě ještě někam jinam... No a kam jedu já??
Do VÍDNĚ!! Naším projektem je spojit dvě velké organizace: UWC a AIESEC, která sdružuje studenty po vysoké škole a pomáhá jim hledat práci. Funguje po celém světě a ve Vídni je jedna z nejaktivnějších buněk - proto tam jedeme:) Jeden den asi půjdeme i do OSN, mají tam pro nás mít nějaký speciální program - oni totiž o UWC ví a spolupracují s námi... aspoň co já vím:D Jsem ale rád, že náš projekt na OSN nezávisí, jako třeba ten do Ženevy, což může být pěkná nuda... My budeme pracovat na těžké věci, ale zároveň budeme s mladými lidmi a budeme s nimi dokonce i bydlet, což bude sranda:) no a tady je náš program:

Both AIESEC and the UWC movement are two very well networked and powerful organizations with a common mission and similar goals. Many of our students join AIESEC at University. AIESEC is an entirely student run organization. We hope that during our project week, we get a chance to experience AIESEC in its entirety (by attending its meetings, conferences, workshops, staying with AIESEC members etc). The plan is to develop mentor-mentee relationships, we’d like to work towards joining our forces to see what can come of it.

There is a similar attempt being made at Universities by our ex-students. There are UWC ex-students at the AIESEC chapter in Vienna attending classes at the University of Vienna.

We also hope to learn more about the University of Vienna and the possibilities of our students attending universities in Europe.

With AIESEC, we will be shadowing AIESEC members and will get to learn about :

1. Transitioning from the Academic world into the real working world.
2. Career options for students from different countries (AIESEC organizes international internships and exchange programs).
3. Project planning. AIESEC organizes projects for companies on large scales. Project Management is the goal of one of our sessions.
4. We will be working with and learning more about the following teams of this AIESEC Chapter:

a. The Incoming Exchange Team : manages existing partners that take AIESEC trainees from abroad and search our global database for suitable candidates for open trainee-positions

b. RASTA : the Recruitment And Selection Team

c. Career-Days Team : Planning Career days with companies and student organizations.

d. European Integration-Team : focusing on the two new EU-members Bulgaria and Romania

e. Global Development Team : will focus on the cooperation with a Local Committee in Uganda

f. Sustainable Human Resource Management : how a good employer should treat his employees. This is applied to leaders and teams.

g. And, Cultural Sensitivity : with building up understanding between the Muslim and the Western culture

We have also contacted the Austrian National Committee, and the UN office in Vienna. We have not yet heard from them, but if we do manage to establish the ‘connection’, we hope to spend an afternoon or evening with the National Committee, and a day interviewing members of the UN. We wish to interview them to find out why and how they got into the UN, what they’re doing there, what their plans were and are. And create a contact for our school for the future.

As ballroom dancers at our school, we would like very much to attend two balls in Vienna. We have found two that are for students our age. One on the 24th of February and one on the 3rd of March. We plan on opening the ballroom dance to the community in Duino with the authorization of our headmaster, and strengthen our ties within the community in which we live. (Members of the community, residents, have demonstrated interest in our class).

For most of us, this is the first time we are visiting Vienna and we’d like to visit a few sites that Vienna is famous for (museums, the city hall, memorials, court pavilions, etc).

We also have members of choir in our group, and 3 musicians. Alvaro, Honza and Yiliu. We will be putting on a musical performance for our host student organization. This is a surprise event for them.

Programme for the week: (cost of event – excludes food for the day).

Date	Day	Schedule
23rd Feb	Fri	Travel to Vienna
24th Feb	Sat	Arrive Vienna. Meet hosts. Ball at 20.00hrs.
25th Feb	Sun	Day on Cultural Tour of Free Attractions:
26th Feb	Mon	AIESEC. Museum of Chocolate. Grand tour of Schenbrunn.
27th Feb	Tue	AIESEC. Opera – standing tickets
28th Feb	Wed	AIESEC Vienna Chapter Weekly Meeting
1st Mar	Thu	AIESEC. UN Visit. Music Performance by Alvaro, Honza, Yilliu, Mike, Evita, Valentine and Slavisa.
2nd Mar	Fri	AIESEC. Austrian National Committee visit. IMAX. Spanish Riding School.
3rd Mar	Sat	Visit to the MAK. (FREE), Ball at 20.00hrs -
4th Mar	Sun	Travel to Duino

Dá se ne? A navíc tam budu se svými kámoši, což se počítá:) A škola nám platí většinu věcí, ikdyž něco si musíme platit i my... Jak jste se dočetli, vyjíždíme v pátek...

Social service

Minulý social service byl docela výjmečný, protože jsem uspořádal takovou malou taneční párty. Normálně jsme dvě skupiny, které mají stejný Social Service: jedna v úterý a druhá ve středu(v té jsem já). Minulý týden jsme ale byli spojení a měli jsme tu párty. Vzal jsem s sebou foťák, takže mám i fotky:) Ale první vám trochu osvěžím paměť, kde že to vlastně ten Social Service mám...

Takže... Každý týden ve středu jedu já, Sarah z USA, Sulaiman z Afganistánu a Yana z Běloruska do blízké Sistiany, ve které navštěvujeme staré lidi v domově důchodců, který se jmenuje Borgo san Mauro. Většinou tam býváme jednu hodinu a někdy s námi je i moje tutorka Viviana, která je supervisor - něco jako vedoucí. Téměř vždy nás tam ale odveze autem. Někdy tam zůstává, a potom nás i vezme zpátky, jinak jedeme autobusem...

No a tady máte ty fotky:

Yana a Violetta, která je strašně stydlivá a cokoliv se dělá, tak si furt stěžuje, že to nezvládne a že to neumí... Zamlada zpívala v operním sboru v Parmě, což je ten nejlepší v celé Itálii. Semtam ji donutíme, ať něco zazpívá, ale vždycky má plno keců:) Ale nakonec ji vždycky nějak překvapíme. Má už sice starý a trochu upištěný hlas, ale zamlada musel znít fakt pěkně... Je to takové zlatíčko:) Má velkou sklerózu, ale z nějakého důvodu si zapamatovala, že jsem jí před Vánoci slíbil, že se pro ni naučím jednu skladbu na klavír, a pořád mi to připomínala, až jsem se trochu naučil Habaneru a bylo:) Dokonce se i přidala... Viviana říkala, že je to zázrak, že si byla schopna zapamatovat něco na tak dlouhou dobu, tak nevím...

Já a Ester, která je ze všech nejvíc aktivní, myslím, že je taky ze všech nejmladší. Furt chtěla tančit:)

Violetta s pracovnicí Barbarou, která tam je s nimi každý den. Viviana říkala, že předtím, něž tam začala pracovat, tak to bylo strašně těžké, protože neměli nikoho, kdo by s nimi byl pořád. Teď mají Barbaru, která je takovým vztyčným bodem:)

Moje učitelka italštiny, Cristina, spolu s jednou paní, která si tak trochu žije ve vlastním světě. Pořád si huhlá nějaké melodie...

Já s Ludmilou z Běloruska, která normálně chodí v úterky

Sarah s jednou milou paní, od které ale neznám jméno...

No a jestli vám fotky nestačí, tak si v sekci ke stažení můžete stáhnout i krátké video!!:)

A pak tam máte ještě jedno překvapení:)