Pátek jsem téměř celý strávil s Francescou a Catarinou - dcery dvou sekretářek na naší škole. Potkali jsme se na té audienci u prezidenta. Původně jsme chtěli jít do Vatikánských muzeí a dokonce jsme i vstali brzo ať tam jsme co nejdříve. Nakonec jsme ale narazili na frontu, která byla delší než fronta na banány a fronta na babské záchody dohromady. Přísahám bohu, ta fronta byla dlouhá minimálně kilometr a půl. Šel jsem ji totiž prozkoumat a zjistit slabé body, tak jak mi má česká nátura velela. Japončíci ale byli neoblomní a vyhrožovali svými drahými foťáky, takže jsme si řekli, že do Vatikánských muzeí se dostaneme tak asi v příštím životě. Tak když jsou to debilové a otevřou největší muzeum světa v osm hodin ráno a zavřou ho... o půl jedné. No nezabili byste je? My jsme se rozhodli, že agresivní nebudeme a tak jsme šli navštívit souseda - Svatopeterskou katedrálu.
Musím říct, že čelní pohled se mi vůbec nelíbí. Kdyby tam nebyla ta kopule, tak by vypadala jako nějaký palác, který má trochu větší dveře:
Na prohlídku se čekala fronta, ale tady jsme využili anonymity deštníků. Pršelo a ony ty deštníky tak nějak člověku splývají v jedno a díky tomu jsme předběhli frotnu no... ehm:) A za chvíli jsme se dostali dovnitř:
No, řeknu vám to upřímně. Nic moc. Asi je to tím, že miluju gotiku, že se mi ta katedrála zdála jakásik... čudná... Všude samé římské sloupy, plno zlata, ale když jsem se na to podíval zdálky, tak musím říct, že se mi třeba i ten náš sv. Vít líbí víc. Na druhou stranu, v Praze nemáme pietu od Michalangela:
No a teď vám tu dám všelijaké jiné fotky, udělejte si názor vlastní:
ani ve Vatikánu se nebrání nejnovejším technologiím:D
V podlaze střední lodi jsou seřazené všechny katolické katedrály světa podle své délky. Nejdelší je samozřejmě katedrála ve Vatikánu, druhá nejdelší je katedrála sv. Pavla v Londýně, která je dlouhá 158 metrů no a ten náš Víťa je dlouhý 124 metrů. Řekl bych ale, že v Top 20 určitě je...
Po návštěvě katedrály jsme už museli prchat na konferenci o vzdělávání, která se konala v budově ministerstva zahraničních věcí, které se nachází ve velmi ehm... moderní ... čtvrti Říma a je zcela odporně hnusná a postavená ve fašistickém stylu.. Tam musí chodit všelijací ti diplomati strašně rádi:
Museli jsme asi půl hodiny čekat venku a tak jsem se rozhodl, že vyfotím pár lidí:
Moje tutorka Viviana se svým bývalým studentem
Náš sbormistr a učitel hudby Stefano Sacher jako kněz
Bývalý ředitel a zakladatel školy David Sutcliffe bývalou studentkou školy
Bohužel veškerá sranda skončila na té konferenci, která byla dosti nudná... Ani psát se mi o tom nechce. No a potom jsme si každý hledali svoji cestu domů, já to vzal přes jeden super stánek s kebabem, který ovlivnil plány i na další dny.. Ale o tom zase někdy příště;)
