Open Gate

Praga - Caput Regni II. by Honza Cervenka

Po opeře jsme se všichni vydali do hajan, protože v pondělí na nás čekal velký úkol. Jeli jsme totiž do Babic u Prahy, abychom navštívil Open Gate, což je ta škola, kterou založil pan Kellner, nejbohatší muž Evropy a kdo ví čeho všeho. S manželkou založili nadaci a tak nějak je napadlo, že by bylo cool postavit internátní školu na zelené louce. A docela se jim to povedlo!

Hned poté, co jsme vystoupili z autobusu nás přivítal zástupce ředitele pan Petr Chára s asi 6 studenty a zavedli nás do kampusu, který byl asi 5 minut pěšky od zastávky. Následovalo volání přírody a postupně všichni šli na záchod:D V jednom stádiu jsem vyfotil ty, což už měli volání za sebou spolu s našimi průvodci:

Potom začala Open Gate Tour. Podívali jsme se do jejich sálu, kde mají divadelní představení, do knihovny, kde mají hoodně dobrých filmů na DVD (a nějaké ty knížky, aby se neřeklo), dále jsme se šli podívat na jejich malou farmu a všichni jsme byli úplně vedle z oveček:

Při cestě do tělocvičny jsme to vzali přes běžecký okruh, kde jsem se dal s Bonganim závod:

Nebyl bych to ale byl Čech, abych si neudělal zkratku a nešmikl to přes umělý trávník: A tady už máme cílové foto:

Podívali jsme se i do jedné z jejich rezidencí. Všechno bylo pěkné, nové a Ikeácké, protože tam koupili všechen nábytek:D Dozvěděli jsme se, že si musí pokoj co dva dny uklízet a kontroluje to vychovatelka (to by u nás asi nefachčilo) a každý den mají hodinu povinného učení, kdy musí sedět v pokoji u stolu a pracovat (to už vůbec ne). Takže mají docela tuhý režim!

Potom jsme šli do studentské místnosti:

kde jsme se potkali s pár dalšími studenty a vyslechli si tak trochu neplánovaně přednášku nějakého pána z Číny, který propagoval nějaký program pro studenty, který jim mám přiblížit čínskou kulturu. Já osobně bych tam nejel ani za boha, vypadalo to jako totální vymývání mozků. O půl osmé hodiny čínské kultury a jazyka až do oběda, po obědě muzea a povinné filmy, večer diskuze s Číňany a tak dále a to všechno na jeden měsíc a za výhodnou cenu $5000 bez ceny letenek. No nekupto.

Potom jsme konečně na řadu přišli my a měli se studenty diskuzi o UWC, IB, jejich škole a tak všem možném.

Všichni byli samozřejmě zamyšlení:)

To trvalo asi půl hodinky a pak jsme šli na mítink s panem ředitelem, který je původem z UK a zástupcem ředitele. Pan ředitel byl hodně vážný, je vidět, že má školu pevně v rukách. Moc ho ale zajímala možnost, že by studenti přijeli na návštěvu naší školy, což se nakonec uskutečnilo.

--- Změna dějové roviny ---

16. dubna byla na naší škole mezinárodní konference o vzdělávání. Bylo na ní pozváno několik ministrů školství z Evropy (někteří přijeli, jiní poslali zástupce zástupce náhradní účetní) a plno dalších hostů. Znamenalo to, že jsem v úterý 15. Dubna musel řídit do Ljubljaně abych vyzvedl ty, kteří si nějak spletli zemi, do které mají přiletět. Mezi nimi ale byla milá slečna původem ze Singapuru, která na škole studovala před 10 lety, tak jsme fajně pokecali. Důležité ale je, že na konferenci byli pozváni taky zástupce ředitele z OG a jedna ze studentek, kterou jsme tam poznali.

--- Konec změny dějové roviny ---

Po mítinku s ředitelem jsme šli na oběd do školní jídelny (jídlo nebylo nejhorší) a pak už nás odvezli do Prahy, kde jsme se rozhodli zajít do Imaxu. Jak je vidět, tak Shashank měl v gaťách už v metru:

A co teprve po filmu:

P.S. byli jsme na tajemství moře či jak se to jmenuje:D:D

Potom nás několik šlo na hrad, ale bohužel jsme tam došli v době, kdy bylo všechno zavřené, tak si aspoň zapózovali:

a obdivovali katedrálu zvenčí:

a kochali se výhledem:

Den jsme zakončili v prvním pražském Starbucks, kde jsem nějakým způsobem očaroval servírky, protože mi zapomněly přinést kafe a tak jsem dostal jedno zdarma. No, a když jsem si ho šel vyzvednout, tak mi daly zase jedno zdarma:D Zajímavé…

No a v úterý jsem jel domů, jak asi víte. Za jeden den jsem stihl:

•Rozbít si kolečko u kufru

•Zajet domů, vyřídit asi 10 telefonátů

•Zajet do školy na velkou přestávku

•Zajet si na tajnou misi ke kadeřníkovi

•Zajet na oběd k babičce a překvapit ji a mamču

•Vyzvednout taťku a bráchu z Báňské (a překvapit je)

•Přemluvit mamku, aby mi v C&A koupila úžasné sako a komunistickou čepku

•Zajít s kámoši na biliard

•Přebalit si věci do polovičního kufru

•Připravit notebook na reklamaci

•Jít spát

Dobrý ne? Každopádně ve středu ráno jsem se vydal do Brna, kde jsem se připojil ke kamarádům, které jsem nechal v Praze a jeli jsme do Duina. V Rakousku jsme ale narazili na slepé a podezřívavé policisty, kteří zastavili celý autobus a nevěřili při pasové kontrole, že Shashank je Shashank a už to vypadalo, že si ho tam nechají. Shashank nakonec prošel, ale nějací afričani ne. Takže pro nás to skončilo dobře, JENOMŽE, autobus nabral hodinové spoždění a my jsme potom v Udine nestihli poslední vlak do Duina, takže nás čekala vzrůšo noc na vlakovém nádraží až do 5:20, kdy jel první vlak. Do Duina jsme nakonec dorazili nějak v sedm ráno, a pak hurá do školy…. (já měl naštěstí na devět) :D

Konec špatný, všechno dobré!!

Foto z Open Gate, studentka, která nakonec přijela i do duina je druhá zprava v přední řadě, Kamila.

Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF

Praga - Caput Regni I. by Honza Cervenka

Od 22. do 28.2. jsem byl já, Mallika, Bongani, Samantha, Shashank, Sarah, Olivia a Enes na cestách. Zorganizoval jsem totiž výlet do Prahy, do které jsme dorazili po noci strávené v autobuse Student Agency v sobotu 23.2. kolem desíti hodin odpoledne. Načež začala obrovská honička za ubytováním. Byli jsme totiž ubytováni na třech různých místech - Já, Shashank, Sarah, Olivia a Enes jsme bydleli v hostelu blízko u IP Pavlova a tam jsme šli jako první. Dost mě překvapil, za €9 na noc byl fajnový. Byli jsme sice všichni na jednom pokoji, ale to bylo v pohodě, měli čisté koupelny, internet, snídani v ceně... Potom jsme šli do hotelu, kde se ubytovala Mallika, který byl asi tři zastávky tramvají od Václaváku. Mezitím jsme ještě měli na Václaváku hon na nejvýhodnější převod eur. To jsou takoví šmejdi ti lidi ve směnárnách! Někteří nabízeli jenom 20Kč za jedno euro. Zloději... Nakonec jsme našli jednu směnárnu, která dávala 24,7 Kč, to už se víc blížilo pravdě.. Poté co jsme úspěšně ubytovali Malliku (a málem jsme zůstali viset ve výtahu) jsme se vydali na Smíchovské nádraží, protože poslední dva, Samantha a Bongani, bydleli u mého prváka doma a ten bydlí v Praze 5. Na nádraží se staly dvě věci: Všechny přemohl hlad a poprvé utráceli - docela komplikovaně - české peníze a potkal jsem se tam s rodinkou. Po půl hodince nám jel vlak a pak na nás čekala 15-ti minutová tůra k cíli. Nakonec jsme to ale zvládli a všichni jsme byli pozváni na čaj a dort, který mamka od Tomáše připravila. Mají moc pěkně zařízený byt, všichni obdivovali houpací síť v obýváku - dost dobrý nápad!

Samantha z Hong Kongu

Bongani z JAR

Samantha a Sarah z USA

Celá skupinka

Poté jsme se vrátili zpátky do centra, dali si kebab blízko Stavovského divadla a rozdělili se. Rodinka šla na večeři ke známým a my se šli připravit na ples do Lucerny. Lucerna mě dost překvapila, je totiž obrovská! A hlavně vlastně celá pod zemí - divnéééé:D:D A parket klouzal jak mrcha. Ale jinak supr atmosféra, hrál tam živý orchestr, pití nebylo zas tak drahé a všichni jsme se bavili. Jediné, co mohli udělat lépe byl výběr vystoupení, nebyly nic extra. Dokonce jsme i uvažovali, že bychom tam zatančili ruedu a domluvili jsme to, akorát orchestr neměl noty a my u sebe zase cd... takže z toho sešlo... Kolem jedné ráno jsme šli ven a zakotvili v čínské restauraci na Václaváku, která byla otevřena až do tří (!) ráno. Já si dal jenom čaj, ale ostatní si objednali jídlo. A dostali toho tolik, že to pak stejně nesnědli mno:D A tož jejich problém:)

Sarah a Shashank z Indie

Samantha a Enes z Černé Hory

Olivia z Číny

V neděli jsme měli oběd s pár členy Czech United World Colleges National Committee, což jsou prakticky lidi, kteří mě vybrali, abych studoval v Itálii. Jídlo i atmosféra byly super, myslím, že se všichni bavili.

Bongani z JAR

Celá skupinka

Potom jsme šli šnečím tempem přes Václavák, Staromák a Karlův most na Malou Stranu, ve které jsem se rozloužil s rodinkou, která jela domů. No a my ostatní jsme to pomalu zabalili taky, protože jsme večer šli do Státní Opery.

Teda řeknu vám, na ní se stavitelé vyřádili. Je opravdu nádherná.

Ten večer hráli Aidu od G. Verdiho, která se jim hodně povedla. Nejvíc se mi líbil slavnostní pochod, udělali k němu SUPR choreografii. Fakt úžasné, skvělý zážitek.

No a to je pro tentokrát všechno, zbytek to be continued:)

Print Friendly Version of this pagePrint Get a PDF version of this webpagePDF