Včera jsme měli poslední den školy – nezáviďte, taky se toho dožijete / jste se toho dožili a užili si to… Bylo to takové divné. Prakticky škola začala končit už ve středu, protože některé hodiny máme jenom obden. První rozlučková hodina byla ekonomie, ve které jsme stejně pracovali a pak si řekli tak čus a potom byla italština, během které jsme šli do bytu učitelky, Cristiny, a měli jsme kávu. Cristina je asi moje nejoblíbenější učitelka, je úžasná. Na škole dokonce studovala, byla v jedné z prvních generací. Je hyperaktivní, zorganizovaná a optimistická – super kombinace. Má doma obřího psa, boxera, který ale poslouchá na slovo:) Pamatuju si, že asi před dvěma měsíci jsem někam řídil dodávku, čekal jsem na křižovatce, už se mi uvolnila cesta a chtěl jsem jet a najednou jsem viděl Cristinu s obrovským psem a málem jsem měl infarkt:) Navíc se začala učit hrát na klavír, za což jsme ji všichni pochválili:)
Ve čtvrtek se ale loučilo na plné obrátky a navíc byli všichni v převlecích. Já jsem byl mafián
Ostatní byli ve všem možném, Sumiko byla celá v šedém a na hlavě měla sušák na ponožky, na kterém měla pověšené sušenky a na hrudi měla nápis “Eat me“. Takže se žádné meze nekladly.
Měl jsem na devět a první hodina byla fyzika, ve které jsme šli – jako snad celá škola – do baru Al Castel na kafe, na které nás pozvala. Pak jsme jí poděkovali za to, co nás celý rok naučila, ale jelikož nás toho moc nenaučila, tak jsme moc dlouho neděkovali… S ní to byla komplikovaná situace, začala učit na začátku Října, protože předchozí učitel se po jednom dni učení rozhodl jet domů. Sheema nastoupila do rozjetého vlaku a tak nějak na ní nezbylo kupé, zbylí učitelé se s ní moc nebavili, ona se nebavila s nimi a tak všelijak mno…
Potom jsem se loučil s Angličtinou, což bylo taky docela těžké. První jsme musel učitelku přemlouvat, abychom vůbec něco udělali, protože nikdo ostatní na to neměl chuť, chtěli tu hodinu prostě vynechat, šmejdi. No tak jsme šli k ní domů, bydlí ve Foresterii jako já, ale má NEUVĚŘITELNÝ výhled na moře a všichni čuměli jak bacil do lékárny (zdravím p. Dudovou). Pak jsme s ní tak různě diskutovali a dozvěděli jsme se, že příští rok nebude učit, že se bude věnovat jenom práci pro IB, které se věnovala už teď, je v IB velká ryba, ale bylo pro ní strašně vyčerpávající dělat dvě věci naráz.
Poslední poslední hodinou byla matematika, ve které jsme zase šli do baru Al Castel a učitel (Tony Guertchev z Bulharska) nám všem koupil zmrzlinu. Chvilku jsme se bavili tak o všem a pak už jsme šli na oběd, po kterém druhách připravili vodní bitku, které jsem se rozhodl nezúčastnit z několika důvodů. Ono se to na škole docela diskutovalo a já se prostě rozhodl, že to nestojí za to.
Naopak večer jsem šel na Faculty Frolics, což byla show, kterou pro nás udělali učitelé. Celé to zorganizoval další učitel matematiky Jean-Paul. Je strašně aktivní a pořád by něco organizoval, bohužel se ale často setkává s docela apatickým postojem ze strany dalších učitelů, což se stalo i tentokrát. Nakonec se mu ale podařilo několik z nich dokopat a výsledkem byla fajnová show s asi 10 skeči, která trvala kolem hodiny a půl. Bylo to poprvé, co učitelé po hoodně dlouhé době něco takového dělali, takže jsme si toho pořádně vážili. Až zpracuju fotky, tak tu nějaké dám, ať vidíte moje učitele v akci:)
No a pátek byl ve znamení spaní, balení a fajnové večeře s Godfrey W. Samuelem, což je náš učitel umění, se kterým jsem se docela sblížil. Je s ním hrozná sranda, pochází z Anglie a říká, že má 400 let:D a aji bych mu to věřil:D Oslavovali jsme konec zkoušek pro jeho studenty, které ho v poslední době strašně vyčerpaly. S uměním je to na škole tak celkově docela dobrodružné, protože se ředitel rozhodl, že příští rok nebude, protože škola na to nemá peníze, což je pravda. Z toho důvodu museli všichni studenti, jak druhách, tak prváci (kteří měli speciální roční verzi programu) dělat zkoušky, což bylo docela husté, protože jich celkem bylo asi 10, to znamená 10 výstav v 10 lokacích atd. Takže poslední dva týdny Godfrey a jeho studenti trávili dny a noci v Art Centre, aby dokončovali svoje práce a připravovali výstavu. Takže důvodům k oslavě bylo dost.
Na večeři jsme šli do restaurace Al Pescatore, která je hned v “centru“ Duina a jejíž majitele a kuchařku moc dobře znám, jsou to skvělí lidi. Často tam chodím na kávu a popovídat si. Měl jsem spešl bramborovou polévku, která vůbec nevypadala jako polévka ale spíš jako krém. Italové tomu ale říkají polívka.. divní no… Byla (Byl) ale výborná/ý a měl jsem k tomu ještě čerstvě upečené housky, takže super. Jako druhý chod jsme měli smažené vodní příšery, které byly kupodivu docela dobré! No a zakončili jsme to zákuskem na účet podniku. Platil Godfrey a šlo se spát, protože ráno jsem brzo vstával abych jel domů, o tom ale zase někdy jindy:)
