Středa byl perný den. Neměli jsme sice školu, zato se na škole konala docela unikátní akce a to Model United Nations conference. Jednoduše řečeno, všichni studenti byli rozděleni do pěti skupin podle témat, kterými se budou zabývat: Ekonomická a sociální rada; Speciální komise pro lidská práva; Sociální, humanitární a kulturní rada; odzbrojovací rada; bezpečnostní rada.
Začínalo se v devět hodin a já šel na svoji kulturní radu. Zastupoval jsem Demokratickou republiku Kongo, což jsem se dozvěděl asi týden dopředu a na internetu jsem si stáhnul nějaké informace. Celkem byly tři sessions každá po dvou hodinách, na kterých se diskutovala dvě témata. První, které zabralo čtyři hodiny, byla reakce na rostoucí počet přírodních katastrof a druhé, které jsme projednávali v posledním bloku bylo o tom, jak reagovat na chování vojáků OSN, kteří znásilňují a týrají ženy v zemích, do kterých byli posláni.
V každé radě bylo asi 30 studentů, kteří zastupovali různé země a dva "chairs", tedy lidi, kteří diskusi moderují. Museli jsme být formálně oblečení a všechno se dělalo ve stylu OSN, tedy spisovná mluva, zahajovací řeči, volení... Bylo to velmi formální a museli jsme udržovat pravidla a postupy, které nám byly vysvětleny v neděli.
První téma bylo pro mě docela nezajímavé a moc jsem se do něho nevkládal. Taky byl trochu problém v tom, že ještě před začátkem shromáždění jsem podepsal návrh na rezoluci, která se potom celou dobu projednávala. A jelikož jsem nebyl ten nejhlavnější, tak nebylo mým úkolem ji obhajovat, to bylo úkolem těch, kteří ji napsali. A kritizovat jsem ji moc nemohl, protože jsem ji podepsal a navíc jsem proti ni, jako reprezentant Konga, nic neměl. Takže to byla docela nuda. Ale aspoň jsem obhlídl vocotujakovlastnějde a to jsem využil odpoledne, kdy začalo třetí jednání, ve kterém jsme se konečně věnovali druhému tématu, a to vojáky v OSN, jak jsem napsal předtím.
Tohle téma se Konga týkalo hodně, protože nedávno tam znásilnili nějaké ženy a dívky výměnou za jídlo. Proto jsem napsal hodně konkrétní uvítací řeč, aby všeci věděli, že tohle není žádná sranda. A víte co? Já vám ji tu dám... Píšu tu furt v češtině a přitom tu mluvím furt anglicky, tak ať se tež troche přiučíte, no ni?
Honourable chairs, fellow delegates
The Democratic republic of Congo puts an enormous emphasis on this issue. UN peace keeping forces are present in our country and our citizens have experienced rapes and abuses by them recently. We are very firm about the necessity of a very hard approach to these scandals. We require and expect from this assembly a very constructive and fair attitude that will lead to a condign punishment. We are very pleased with a constructive approach of fellow delegates and hope that this matter will be solved instantly.
I am thankful for your kind attention
Na diskuzi jsem byl připraven, tentokrát jsem žádnou rezoluci nepodepsal, abych mohl pořádně diskutovat. Pár minut poté, co všichni řekli své proslovy, přišla secretary general a oznámila nám, že v Haiti zaútočili místní obyvatelé na posádku OSN, protože někteří z vojáků jsou obviněni ze znásilňování. Vojáci tam zabili 200 lidí. Nařídila nám nezabývat se tématem, které bylo naplánováno, ale projednat rezoluci, která by vyřešila toto "horké" téma.
To mě docela překvapilo, ale byl jsem aktivní i tak. Hodně jsem mluvil a většinou dobře, protože téměř vždy okolní státy souhlasili s mými návrhy. Nakonec jsme i stihli napsat rezoluci, ale ke konci to bylo už hodně napjaté, lidi totiž chtěli odejít, přetáhli jsme čas a tak celkově byl binec. Všechno se ale podařilo uklidnit a situaci jsme zvládli. Jinak to téma byla samozřejmě vymyšlené, na Haiti se nic nestalo:)
Celá akce skončila v pět hodin a byl jsem po ni docela unavený. Musel jsem ale dělat úkoly a tak jsem se přemohl a šel jsem pracovat. Večer jsem totiž šel do Terstu na operu.
Byla to opera od Richarda Wagnera - Bludný holanďan. Z Duina nás vyjíždělo celkem sedmnáct brzo po večeři. Terst je považováno za velmi důležité operní město, říká se, že když opera projde v Terstu, projde v celé Itálii. Lidé jsou tady prý na opery zvyklí a jsou velmi tvrdí kritici. Největší operní scéna v Itálii se samozřejmě milánská La Scala, ale v Terstu jsou lidé přísnější. To jsem aspoň slyšel.
Operní budova byla jakásik divná, byla v takovém normálním baráku a kdybych nevěděl, že to je opera, tak by mě to rozhodně nenapadlo. Vevnitř ale byla pěkná. Opera samotná měla tři dějství a nejvíc se mi z ní asi líbila předehra a potom sbor, ten byl perfektní. Možná to bylo tím, že opera byla v němčině a titulky v italštině, tak jsem to nijak extrémně nechápal. Ale hudba byla pěkná a když začal zpívat sbor, tak to až mrazilo. Představení skončilo a poté jsem zjistil, že to byla jenom zkouška přístupná pro veřejnost, takže jsme vlastně byli úplně první, kdo tu operu viděl, protože premiéra je až v sobotu. Dobrý ne?
Do Duina jsem se dostal něco kolem půlnoci a brzo šel spát. Ve čtvrtek jsem totiž začínal v osm a to není žádná sranda.
Začínalo se v devět hodin a já šel na svoji kulturní radu. Zastupoval jsem Demokratickou republiku Kongo, což jsem se dozvěděl asi týden dopředu a na internetu jsem si stáhnul nějaké informace. Celkem byly tři sessions každá po dvou hodinách, na kterých se diskutovala dvě témata. První, které zabralo čtyři hodiny, byla reakce na rostoucí počet přírodních katastrof a druhé, které jsme projednávali v posledním bloku bylo o tom, jak reagovat na chování vojáků OSN, kteří znásilňují a týrají ženy v zemích, do kterých byli posláni.
V každé radě bylo asi 30 studentů, kteří zastupovali různé země a dva "chairs", tedy lidi, kteří diskusi moderují. Museli jsme být formálně oblečení a všechno se dělalo ve stylu OSN, tedy spisovná mluva, zahajovací řeči, volení... Bylo to velmi formální a museli jsme udržovat pravidla a postupy, které nám byly vysvětleny v neděli.
První téma bylo pro mě docela nezajímavé a moc jsem se do něho nevkládal. Taky byl trochu problém v tom, že ještě před začátkem shromáždění jsem podepsal návrh na rezoluci, která se potom celou dobu projednávala. A jelikož jsem nebyl ten nejhlavnější, tak nebylo mým úkolem ji obhajovat, to bylo úkolem těch, kteří ji napsali. A kritizovat jsem ji moc nemohl, protože jsem ji podepsal a navíc jsem proti ni, jako reprezentant Konga, nic neměl. Takže to byla docela nuda. Ale aspoň jsem obhlídl vocotujakovlastnějde a to jsem využil odpoledne, kdy začalo třetí jednání, ve kterém jsme se konečně věnovali druhému tématu, a to vojáky v OSN, jak jsem napsal předtím.
Tohle téma se Konga týkalo hodně, protože nedávno tam znásilnili nějaké ženy a dívky výměnou za jídlo. Proto jsem napsal hodně konkrétní uvítací řeč, aby všeci věděli, že tohle není žádná sranda. A víte co? Já vám ji tu dám... Píšu tu furt v češtině a přitom tu mluvím furt anglicky, tak ať se tež troche přiučíte, no ni?
Honourable chairs, fellow delegates
The Democratic republic of Congo puts an enormous emphasis on this issue. UN peace keeping forces are present in our country and our citizens have experienced rapes and abuses by them recently. We are very firm about the necessity of a very hard approach to these scandals. We require and expect from this assembly a very constructive and fair attitude that will lead to a condign punishment. We are very pleased with a constructive approach of fellow delegates and hope that this matter will be solved instantly.
I am thankful for your kind attention
Na diskuzi jsem byl připraven, tentokrát jsem žádnou rezoluci nepodepsal, abych mohl pořádně diskutovat. Pár minut poté, co všichni řekli své proslovy, přišla secretary general a oznámila nám, že v Haiti zaútočili místní obyvatelé na posádku OSN, protože někteří z vojáků jsou obviněni ze znásilňování. Vojáci tam zabili 200 lidí. Nařídila nám nezabývat se tématem, které bylo naplánováno, ale projednat rezoluci, která by vyřešila toto "horké" téma.
To mě docela překvapilo, ale byl jsem aktivní i tak. Hodně jsem mluvil a většinou dobře, protože téměř vždy okolní státy souhlasili s mými návrhy. Nakonec jsme i stihli napsat rezoluci, ale ke konci to bylo už hodně napjaté, lidi totiž chtěli odejít, přetáhli jsme čas a tak celkově byl binec. Všechno se ale podařilo uklidnit a situaci jsme zvládli. Jinak to téma byla samozřejmě vymyšlené, na Haiti se nic nestalo:)
Celá akce skončila v pět hodin a byl jsem po ni docela unavený. Musel jsem ale dělat úkoly a tak jsem se přemohl a šel jsem pracovat. Večer jsem totiž šel do Terstu na operu.
Byla to opera od Richarda Wagnera - Bludný holanďan. Z Duina nás vyjíždělo celkem sedmnáct brzo po večeři. Terst je považováno za velmi důležité operní město, říká se, že když opera projde v Terstu, projde v celé Itálii. Lidé jsou tady prý na opery zvyklí a jsou velmi tvrdí kritici. Největší operní scéna v Itálii se samozřejmě milánská La Scala, ale v Terstu jsou lidé přísnější. To jsem aspoň slyšel.
Operní budova byla jakásik divná, byla v takovém normálním baráku a kdybych nevěděl, že to je opera, tak by mě to rozhodně nenapadlo. Vevnitř ale byla pěkná. Opera samotná měla tři dějství a nejvíc se mi z ní asi líbila předehra a potom sbor, ten byl perfektní. Možná to bylo tím, že opera byla v němčině a titulky v italštině, tak jsem to nijak extrémně nechápal. Ale hudba byla pěkná a když začal zpívat sbor, tak to až mrazilo. Představení skončilo a poté jsem zjistil, že to byla jenom zkouška přístupná pro veřejnost, takže jsme vlastně byli úplně první, kdo tu operu viděl, protože premiéra je až v sobotu. Dobrý ne?
Do Duina jsem se dostal něco kolem půlnoci a brzo šel spát. Ve čtvrtek jsem totiž začínal v osm a to není žádná sranda.